Ten, který přichází
Ten, který přichází

85. kapitola - Znovu u jezera

84. kapitola - Setkání s učedníky 86. kapitola - Zaslíbení v Galileji

Řekl mu: „Pečuj o mé ovce!“ (Janovo evangelium 21,16)

Učedníci zůstali na slavnostech až do konce velikonočního týdne. Kdyby odešli dříve, mohli by být nařčeni ze zřeknutí se židovské víry. Po svátcích se vydali na cestu domů do Galileje a těšili se na setkání s Ježíšem.

Došli na jedno klidné místo u Galilejského jezera, kde vzpomínali, jak zde Ježíš utišil rozbouřené vlny a také několika chleby a rybami nasytil tisíce lidí. Nedaleko se rozprostíralo město Kafarnaum, v němž Ježíš udělal nemálo zázraků.

Nastal večer a Petr najednou ostatním oznámil:

„Jdu lovit ryby.“

Někteří se přidali:

„Půjdeme s tebou!“

Byli to Tomáš Dvojče, Natanael, Jakub, Jan a ještě další dva. Za ulovené ryby si chtěli opatřit oblečení a jídlo. Na jezeře strávili celou noc. Mluvili spolu o Ježíši a o své nejasné budoucnosti.

Za svítání připluli ke břehu. Všimli si, že někdo stojí poblíž. Zavolal na ně:

„Přátelé, máte něco k jídlu?“

„Nemáme, nic jsme neulovili,“ odpověděli.

„Já vám poradím: Hoďte síť na pravou stranu lodi a ulovíte!“

Poslechli tuto radu a síť se zanedlouho naplnila tolika rybami, že ji ani nemohli vytáhnout.

Jan zavolal na Petra:

„Vždyť je to Pán!“

Jakmile to Petr uslyšel, radostí skočil do vody a brodil se k němu. Ostatním učedníkům ještě chvíli trvalo, než s loďkou dopluli až ke břehu. Když vystoupili, uviděli ohniště, na kterém se pekla ryba a chléb.

Ježíš jim řekl:

„Přineste několik ryb ze svého úlovku.“

Petr spěchal k ostatním, aby jim pomohl vytáhnout síť na břeh. Napočítal sto padesát tři ryb – a kupodivu se síť nepotrhala.

„A teď se pojďte nasnídat,“ pozval je Ježíš.

Nevyptávali se ho, kdo je, všichni ho poznali. Jedli a tiše si Ježíše prohlíželi.

Vzpomněli si, jak je kdysi Ježíš u tohoto jezera povolal, aby ho následovali, a jak na jeho pokyn chytili neuvěřitelné množství ryb. Tehdy je vybídl, aby opustili rybaření a  začali zachraňovat lidi pro věčnost. Došlo jim, že zopakováním stejného zázraku jim chtěl připomenout, že se tomuto poslání mají i nadále věnovat a že zajistí jejich životní potřeby.

Tři otázky

Ježíš měl v úmyslu předat jim ještě další ponaučení… Petr jej nedávno třikrát zapřel. Tím potupil svého Pána a zahanbil sám sebe. Ostatní učedníci měli za to, že nadále nebude moci zastávat přední postavení. Také Petr byl přesvědčen o tom, že mu již ostatní učedníci ani Ježíš nebudou důvěřovat.

Ježíš chtěl dát Petrovi příležitost, aby ukázal, že svého činu opravdu lituje a že se změnil. Pokud by k tomu nedošlo, stín jeho zrady by neustále mařil Petrovo působení.

To je také poučením pro všechny Ježíšovy následovníky. Skryté hříchy mají být vyznány Bohu v osobní modlitbě, ale veřejné hříchy mají být vyznány veřejně. Petrova zrada potěšila satana a na ostatní učedníky měla špatný vliv. Jeho veřejné vyznání a lítost nad uskutečněným špatným činem měly napravit škodu, kterou způsobil.

Po snídani se Ježíš Petra zeptal:

„Šimone, miluješ mne více než ostatní?“

Petr odpověděl:

„Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“

Tentokrát už neprohlašoval sebejistě, že má Ježíše rád nejvíce ze všech.

Ježíš mu na to řekl:

„Pas mé beránky!“

Potom se jej zeptal znovu:

„Miluješ mne, Šimone?“

Se stejnou pokorou Petr odpověděl:

„Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“

Ježíš mu řekl: „Pečuj o mé ovce!“

Zeptal se ho ještě potřetí: „Šimone, máš mne rád?“

Petra tato otázka zarmoutila, poněvadž ho napadlo, že Ježíš pochybuje o jeho slovech. Odpověděl mu:

„Pane, ty víš všechno, i to, že tě mám rád.“

Na to mu Ježíš řekl:

„Starej se o mé ovečky!“

Úkol, který Ježíš Petrovi uložil, byl „pást ovce“ – tedy vést ty, kteří právě uvěřili v Ježíše, vyučovat je Písmu a jít jim příkladem v křesťanském způsobu života. Petrovy chyby, jejich vyznání a změna smýšlení jej k tomuto úkolu připravily. Před selháním Petr často jednal unáhleně a rád ostatním chyby vytýkal. Po svém obrácení se změnil. Zůstal horlivým apoštolem, ale jeho nadšení bylo usměrňováno moudrostí a oddaností k Ježíši.

Ježíšův postoj k Petrovi naučil učedníky, s jakou trpělivostí, soucitem a odpouštějící láskou mají jednat s hříšnými lidmi. Měli si být vědomi svých vlastních slabostí a k ostatním věřícím přistupovat stejným způsobem, jako Ježíš přistupoval k nim.

Petrova budoucnost

Před Ježíšovým zatčením se Petr zapřísahal, že pokud to bude nutné, tak pro Ježíše i zemře. Ve chvíli zkoušky ale selhal. Měl však přijít den, kdy dostane další příležitost, jak prokázat Božímu Synu věrnost. Po letech namáhavé práce získávání lidí pro Boží království zaplatí za věrnost Ježíši svým životem. Ježíš chtěl povzbudit Petrovu lásku a oddanost, a proto s ním promluvil o jeho budoucnosti. Řekl mu:

„Jako stařec rozpřáhneš ruce, přivážou tě a povedou vstříc smrti.“

Naznačil mu tím, že také zemře ukřižováním.

A pak jej znovu vyzval:

„Následuj mne!“

Nyní byl Petr opravdu připraven jít pro svého Pána i na smrt. Věděl, že Ježíš není pouhým náboženským učitelem, ale Božím Synem. A když Petra ve stáří přivedli ke kříži, nechal se pověsit na svou vlastní žádost hlavou dolů. Necítil se hoden zemřít stejným způsobem jako jeho Pán.

Před tímto rozhovorem s Ježíšem měl Petr vždy sklon jednat podle svého vlastního úsudku. Teprve nyní pochopil obsah slov „následuj mne“ – jinak vyjádřeno:

„Nesnaž se mě neustále předbíhat. Nech mě jít před sebou, a nepřítel tě nepřemůže!“

Petr kráčel na břehu jezera po Ježíšově boku. Po chvíli si všiml, že kousek za nimi jde Jan. Byl velmi zvědavý, co se stane i s ním, a tak se zeptal:

„Pane, co bude s ním?“

Ježíš odvětil:

„Kdybych ho tu ponechal až do svého příchodu, je to moje věc. Nestarej se o to, ale pojď mou cestou!“

Budoucnost každého Ježíšova učedníka leží v Božích rukou. Jan se dožil vysokého věku. Byl svědkem zničení Jeruzaléma i zboření chrámu. Věrně následoval Ježíše až do konce svého života.

I když byl Petr znovu přijat za apoštola, Ježíš mu nedal moc nad ostatními učedníky. Je to zřejmé i z toho, jak se vyjádřil o Janovi:

„Nestarej se o to, ale pojď mou cestou!“

Petr nebyl povolán jako hlava církve, pro svoji oddanost Ježíši měl však v církvi značný vliv. Ponaučení, jež mu Ježíš u jezera předal, nezapomněl do konce života.

Později ve svém dopise křesťanským shromážděním připomíná jejich vedoucím Ježíšova slova o tom, jak mají pečovat o věřící:

„Naléhavě vás žádám, abyste se jako pastýři starali o věřící, které vám Bůh svěřil. Tuto službu konejte rádi a ne s nechutí, ne pro zisk, ale z touhy sloužit Pánu. Neporoučejte, ale veďte svěřená shromáždění svým dobrým příkladem. Až přijde Ježíš, nejvyšší Pastýř, odmění vás účastí na věčné slávě.“

K zamyšlení:

  1. Proč šli učedníci lovit ryby? Na co přitom mysleli?
  2. Co jim připomnělo den, kdy je Ježíš povolal k následování?
  3. Jakou příležitost dal Ježíš Petrovi, aby ukázal,
    že své zrady opravdově lituje a že se změnil?
  4. Dal Ježíš Petrovi nějakou úřední moc nad učedníky či nad církví?
  5. Přistupujeme k ostatním tak citlivě a s láskou,
    jako Ježíš přistupoval k Petrovi?

Biblické texty k tomuto tématu:

J 21,1–22; Mt 26,33; L 22,31–32; J 13,36–37; 1 J 4,7; 1 J 4,161 Pt 5,1–4

84. kapitola - Setkání s učedníky 86. kapitola - Zaslíbení v Galileji
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím