Ten, který přichází
Ten, který přichází

54. kapitola - Milosrdný Samařan

53. kapitola - Poslední cesta do Jeruzaléma 55. kapitola - Ježíšovo království

„Boha sice nevidíme, ale když se k sobě chováme ohleduplně a s láskou, působí mezi námi.“ (1. list Janův 4,12)

Když Ježíš promlouval k lidem, položil mu jeden učitel zákona otázku: „Mistře, co mám dělat, abych si zajistil věčný život?“ Kněží a rabíni tohoto muže navedli, aby mohli Ježíše chytit za slovo a pobouřit lid.

Ježíš mu také odpověděl otázkou: „Co o tom říká Mojžíšův zákon? Co tam čteš?“

Muž řekl: „Miluj Pána Boha z celého srdce, z celé duše, vší silou a celým rozumem a svého bližního miluj tak, jako miluješ sebe.“

„Správně,“ řekl Ježíš, „řiď se podle toho a budeš žít věčně.“

Oba tyto principy jsou vzájemně propojené. Vše prostupující láska k Bohu a nesobecká láska k druhým lidem by měly být hlavními zásadami pro život každého člověka.

Tento učitel zákona studoval Písmo. Ve své odpovědi vůbec nezmiňuje zachovávání jakýchkoli požadavků rabínských tradic a obřadních předpisů. Naopak si v tomto okamžiku uvědomil, že ne vždy se řídil pravidlem lásky k druhým. Ježíšova slova se sice dotkla jeho srdce, ale přesto se chtěl ospravedlnit, a tak se zeptal: „Ale kdo je můj bližní?“

O této otázce se mezi židovskými učenci často diskutovalo. Považovali pohany a Samařany za cizince a nepřátele. Neměli však jasno, jak vnímat chudé, nevzdělané a zanedbané. Domnívali se totiž, že je styk s nízkými společenskými třídami poskvrňuje a je třeba mu zamezit.

Ježíš znal jejich předsudky. Začal proto vyprávět příběh, který všechny posluchače hluboce zasáhl:

„Jeden muž se vydal z Jeruzaléma do Jericha. Cestou ho přepadli lupiči, okradli, zbili a polomrtvého nechali ležet. Šel kolem kněz, uviděl zraněného, ale vyhnul se mu. I jeden chrámový sluha šel okolo, ale ani ten mu neposkytl pomoc.“

Přítomní ihned poznali, že Ježíš připomíná skutečný příběh, který se nedávno stal. Naslouchali mu dokonce kněz i chrámový sluha, o nichž se v příběhu hovořilo. Bylo dobře známo, že cesta do Jericha je velice nebezpečná. Poutníci na ní procházeli skalnatou roklinou, která se opakovaně stávala místem loupežných přepadení.

Od kněze i chrámového sluhy by se očekávalo, že napadenému pomohou. Všichni zaměstnanci chrámu byli povoláni ke stejnému dílu, které přišel konat i Ježíš – dbát na práva a potřeby nemohoucích, vdov, sirotků a cizinců. Nebeští andělé sledovali, jestli se kněz či sluha nad přepadeným slitují a pomohou mu. Kněz se na ubožáka ani nepodíval. Sluhu sice napadlo, že by měl nějak pomoci, ale nebyl si jistý, zda napadený není Samařan, a tak si ho raději nevšímal.

Prostřednictvím Mojžíše nařídil Bůh Izraelitům, aby pečovali o slabé a potřebné a s úctou se chovali i k cizincům. Avšak vštěpovaná národní hrdost spojená s předsudky zaslepila kolemjdoucím rozum i svědomí. Projevili lhostejnost, omezenost a sobectví.

Ježíš pokračoval: „Po chvíli kolem zraněného projížděl jistý Samařan. Když jej uviděl, bylo mu ho líto. Nedbal na starou nenávist mezi Židy a Samařany, okamžitě přepadeného ošetřil a ovázal mu rány. Pak ho posadil na mezka, zavezl do hostince a tam o něho pečoval. Druhého dne dal hostinskému dva stříbrňáky s prosbou: ‚ Věnuj mu potřebnou péči, a kdyby tě to stálo víc, než jsem ti dal, vyrovnám se s tebou, až pojedu zpátky.‘ “

Ježíš se upřeně zadíval do učitelových očí a zeptal se: „Co myslíš, který z těch tří se zachoval k přepadenému jako bližní?“

On odpověděl: „Ten, který mu pomohl.“

Ježíš souhlasně pokývl a vyzval ho: „ Jdi a jednej také tak.“

Zachovávání zákona

Ježíš odpověděl na otázku „Kdo je můj bližní?“ zcela jasně. Naším bližním je každý, kdo potřebuje naši pomoc. Všichni lidé jsou Boží děti a máme se k nim chovat tak, jak bychom chtěli, aby se i oni chovali k nám.

V tomto příběhu Ježíš vysvětlil podstatu svého poslání. Satan člověka podvedl, ponížil, okradl a ponechal zkáze. Ježíš ale ve své lásce a milosrdenství opustil nebesa a přišel lidi zachránit. Zemřel potupnou smrtí pro naši záchranu, a tak nás přikryl rouchem své spravedlnosti. Dal nám příklad svého života. Řekl: „ Jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem.“

Samařan naslouchal hlasu svého srdce a projevil dobrotu a lásku. Ukázal, že chápe princip Božího zákona. Ježíš vyzval židovského učitele: „ Jdi a jednej také tak.“

I v dnešní době je poučení z tohoto příběhu aktuální. Lidské sobectví a předsudky udusávají poslední plamínky lásky, náklonnosti a zájmu mezi lidmi. Ježíš nás vybízí, abychom prokazovali nezištnou službu a laskavost a zapojili se do záchrany ostatních pro věčný život. Mnoho lidí trápí špatné svědomí a pocit viny. Potřebují povzbudit a dozvědět se o daru milosti a odpuštění. Je na nás, abychom jim tuto zprávu přinesli a nebyli k nim lhostejní.

Ježíšův život i příběh o milosrdném Samařanu ukazují podstatu pravého náboženství. Ta nespočívá ve věrouce či obřadech, ale v životě naplněném opravdovou láskou a ochotou pomoci. Pokud takto uvažujeme a jednáme, pak Ježíš skutečně přebývá v našem srdci.

K zamyšlení:

  1. Proč zraněnému nepomohl kněz ani chrámový sluha?
  2. Kdo je náš bližní?
  3. Jak bychom jednali s člověkem, který je nám nesympatický nebo nám škodí?
  4. V čem spočívá podstata pravého náboženství?
  5. Jsme ochotní předávat Ježíšovo poselství ostatním?

Biblické texty k tomuto tématu:

L 10,25–37; Ex 23,4–5; Dt 10,17–18; Lv 19,34; Jb 31,32; Gn 19,2; J 15,17; J 13,34; 1J 2,6; 1J 4,12.20Ž 19,8

53. kapitola - Poslední cesta do Jeruzaléma 55. kapitola - Ježíšovo království
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím