73. kapitola - Slova naděje

„Odkazuji vám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.“
(Janovo evangelium 13,34)

Po Jidášově odchodu Ježíš řekl:

„Je rozhodnuto, půjdu poslušně cestou, která se líbí Bohu, cestou Božího vítězství. Moji milí, už s vámi dlouho nebudu. Marně mne budete hledat. Na mé cestě mne nemůžete doprovodit.“

Tato slova učedníky znepokojila a zarmoutila. Ježíš proto dále mluvil o naději na opětovné setkání:

„Nebuďte však smutní, věříte v Boha, věřte i ve mne. U mého Otce je domov pro všechny. Odcházím, abych vám připravil místo. Až ho připravím, přijdu, vezmu si vás k sobě a zůstanete se mnou. Znáte cíl i cestu.“

„Pane, nevíme, kam jdeš,“ namítl Tomáš, „jak bychom mohli znát cestu?“

Ježíš mu odpověděl: „ Já jsem cesta k Bohu, pravda o Bohu a život s Bohem. Proto k mému Otci můžete přijít jen skrze mne. Kdo zná mne, zná i Otce a vidí ho.“

Učedníci jeho slova ještě stále nechápali. Filip řekl: „Ukaž nám Otce a budeme spokojeni.“

Ježíš smutně namítl: „Filipe, tak dlouho s vámi žiji a ty jsi mne ještě nepoznal? Kdo vidí mne, vidí Otce. Proč mne tedy žádáš, abych ti ho ukázal? Nevěříš, že mezi mnou a Otcem je dokonalá jednota? Vždyť všechno, co říkám a dělám, pochází z mého Otce.“

Ježíš se stal člověkem, ale nepřestal být Bohem. Jeho slova i činy svědčily o jeho božství a zjevovaly Boha Otce. Kdyby učedníci rozuměli Ježíšovu úzkému společenství s Bohem Otcem, neztráceli by víru při pohledu na Ježíšovo utrpení a smrt na kříži. Ježíš se je snažil na přicházející těžké chvíle připravit. Během večera mu bedlivě naslouchali.

„V těch, kteří mi uvěří, bude moje dílo pokračovat a rozmáhat se, protože já odcházím k Otci.“

Po Ježíšově návratu do nebe učedníci prožívali naplnění tohoto zaslíbení. Hlásali lidem poselství o Boží lásce a záchraně. Tisíce lidí v Ježíše uvěřily.

Přednost modlitby

Ježíš učedníkům vysvětlil, že tajemství jejich úspěchu spočívá v prosbě o milost a sílu v jeho jménu: „A začkoli budete prosit v mém jménu, učiním to. Tak bude oslaven Otec i Syn.“

Ježíš předkládá prosby svých následovníků Bohu Otci, jako kdyby byly jeho vlastní. Nepřeje si, aby při modlitbě vyslovovali nějaké fráze, nýbrž aby vlastními slovy vyjadřovali nejhlubší pohnutky srdce. Každá upřímná modlitba bude v nebi vyslyšena. Boha těší, když se k němu lidé modlí plni víry a odevzdání a předkládají mu své prosby a díkůvzdání. Bůh vyslýchá i ty nejodvážnější prosby za velké činy oslavující jeho jméno.

Modlit se v Ježíšově jménu nás zavazuje k tomu, abychom přijali Ježíšovu povahu, projevovali jeho ducha a jednali v souladu s jeho vůlí. Všichni, kdo ho milují, mu svou lásku dokazují poslušností. Ježíš říká: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání.“

Pravá poslušnost vychází ze srdce. Pokud Bohu dovolíme, aby vedl naše myšlení, city i plány, budou naše činy vyjadřovat jeho vůli. Čím více známe Boha, tím více projevujeme Ježíšovu povahu. V úzkém vztahu s Bohem se nám hřích protiví.

Působení Ducha svatého

„Požádám Otce, aby vám seslal za mne Zástupce, který by s vámi navždy zůstal – Božího Ducha, jenž vás povede k pravdě. Lidem, kteří dají jen na své smysly a pocity, zůstane skryt. Vám nebude cizí, protože bude s vámi a ve vás.“

Duch svatý je nyní Ježíšův zástupce na zemi. Jako člověk nemohl být Ježíš osobně přítomen všude, prostřednictvím Ducha svatého však k němu mají přístup všichni lidé na zemi.

Ježíš znal budoucnost svých dvanácti učedníků. Věděl, že jeden skončí na popravišti, jiný na kříži, další ve vyhnanství na pustém ostrově. Povzbuzoval je zaslíbením, že s každým z nich bude přítomen v jejich soužení. Kdykoli se jeho následovníci postaví za pravdu, stojí při nich. Dostanou-li se do těžkostí, potěší je svou láskou a dodá jim sílu a odvahu.

Pokaždé, když se cítíme bezradní a opuštění, k nám jako odpověď na naši modlitbu víry přichází Duch svatý a utěšuje nás. Od našich přátel nás mohou odloučit různé okolnosti, od nebeského Přítele a Utěšitele nás ale nemůže odloučit nic.

Ježíš své učedníky ujistil: „Až odejdu, Otec vám pošle Ducha svatého, který mne zastoupí. Ten vás všemu naučí a bude vám připomínat, co jsem vám kdy řekl.“

Duch svatý vedl učedníky k pravému pochopení Ježíšových slov. Dříve byli učedníci nabádáni k bezmyšlenkovitému přijímání učení rabínů, jež měli považovat za Boží hlas. Nebylo tedy pro ně jednoduché takový způsob myšlení změnit. Pod vlivem Ducha svatého však porozuměli slovům pravdy o Ježíšově království a docenili je.

Duch svatý je nazván Duchem pravdy. Satan se snaží ovládnout lidskou mysl podvodným učením, jež ničí charakter a vede ke špatnému životnímu stylu. Naopak Duch svatý oslovuje člověka prostřednictvím Písma a zasévá do srdce pravdu. Odhaluje nesprávné učení a názory a nahrazuje je pravdou.

Duch svatý vede k následování Ježíše a k zachovávání jeho přikázání. Bůh chce v lidech obnovit svůj obraz a být oslaven při proměně jejich povahy.

Předpověď Petrova zapření

Než učedníci opustili horní místnost, zazpívali píseň oslavující Boha:

„Chvalte Hospodina, národy všech zemí,
Všichni lidé, chvalte ho zpěvem,
Neboť jeho milosrdenství spočívá nad námi,
Hospodinova věrnost je věčná.
Chvalte Hospodina!“

Poté pomalu procházeli městskou bránou směrem k Olivové hoře. Každý byl ponořen do svých myšlenek. Po chvíli Ježíš řekl:

„Tuto noc mne všichni opustíte. Prorok o tom napsal: ‚ Zabijí pastýře a ovce se rozprchnou.‘ Ale vstanu z mrtvých a půjdu napřed do Galileje, kde se setkáme.“

„I kdyby tě všichni zradili, já tě neopustím,“ odhodlaně prohlásil Petr.

„Poslyš, co ti řeknu,“ odvětil Ježíš. „ Ještě této noci, dříve než kohout ráno podruhé zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“

„Kdybych měl i zemřít, nezapřu tě,“ zapřísahal se Petr. A stejně tak mluvili i ostatní učedníci.

Petr myslel svoje prohlášení upřímně a zcela vážně, ale sám sebe ještě dobře neznal. Byl sebejistý a samolibý a tyto vlastnosti v něm přehlušovaly víru v Ježíše. Nastala chvíle, kdy se musel odnaučit přílišné sebedůvěře.

Když se topil ve vlnách Galilejského jezera, zvolal: „Pane, zachraň mne!“ Kdyby nyní vyslovil stejnou prosbu, neprožil by hořkost a stud ze sebe sama. Ježíšova slova vnímal jako projev nedůvěry a ještě více se utvrdil ve svém postoji.

Ježíš nemohl odvrátit zkoušku, která učedníky čekala, ale neponechal je v zoufalství. Ještě předtím, než ho zradili, je ujistil o svém odpuštění. Učedníci si byli po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání vědomi, že je má Ježíš stále rád a že jim odpustil.

Pravý vinný kmen

Za jasného měsíčního svitu se vydali do Getsemanské zahrady, kde si Ježíš povšimnul pnoucí se vinné révy. Použil ji jako přirovnání:

„Jsem jako kmen vinné révy a můj Otec je vinařem. Odřezává plané výhonky a plodné očišťuje, aby nesly větší úrodu. I vás očistil, a to mým poselstvím. Zůstaňte ve spojení se mnou. Vždyť výhonek oddělený od kmene nemůže nést ovoce. Právě tak je to i s vámi. Jen v těsném spojení se mnou prožijete plodný život. Beze mne to nedokážete. Jste-li se mnou spojeni poslušností mých přikázání, proudí vámi Boží láska jako životodárná míza.“

Bůh touží po tom, aby se v lidech projevovala jeho svatost, dobrota a láska. Ježíš však své učedníky nevyzývá, aby se zaměřili na dobré skutky, nýbrž na živé spojení s ním. Pokud žijeme s Ježíšem v srdci, posloucháme jej a čerpáme u něj sílu, přirozeně neseme dobré ovoce ve všem, co děláme.

Přikázání lásky a jednoty

První slova, která oné noci v horní místnosti vyšla z Kristových úst, zněla: „Odkazuji vám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. Vaše vzájemná láska dokáže světu, že jste mými žáky.“ Tomuto odkazu učedníci plně porozuměli až po Ježíšově smrti.

Nesobeckou lásku satan nenávidí a pokouší se znesnadnit Ježíšovým následovníkům život. Ježíš varoval: „Mnozí lidé vás budou nenávidět, ale vzpomeňte si, že mne nenáviděli dříve než vás. Milovali by vás, kdybyste se přizpůsobili. Vy mezi ně ale nepatříte, protože já jsem si vás vyvolil.“

Na závěr své poslední promluvy k učedníkům Ježíš vyslovil vroucí modlitbu:

„Otče svatý, vezmi si je nyní na starost a sjednoť je tak, jak jsme zajedno my. Nemodlím se ale jen za ně, ale také za ty, kteří přijmou jejich poselství a uvěří ve mne. Dávej jim tutéž jednotu, která spojuje nás, aby z jejich jednomyslného svědectví svět poznal, že jsi mne poslal a že je miluješ tak jako mne.“

K zamyšlení:

1. Co mají Ježíšovi následovníci dělat v době, kdy jim Boží Syn připravuje nový domov v nebesích?
2. Duch svatý je nyní Ježíšův zástupce na zemi. Co to pro nás znamená?
3. Co máme udělat, abychom každý den přijímali moc Ducha svatého?
4. V čem jsme podobní výhonkům vinné révy?
5. Jak můžeme mít jistotu, že máme opravdové spojení s Ježíšem?

Biblické texty k tomuto tématu:

J 13,31–38; J 14.–16. kap.; 1 J 3,22; Ef 3,18–19; Fp 2,13; Ž 117; Mk 14,29–31; L 22,33; Mt 26,32; Mt 4,4; J 17,1–23