Ten, který přichází
Ten, který přichází

38. kapitola - Odpočinek po návratu

37. kapitola - Vyslání učedníků 39. kapitola - Nasycení velkého davu

„Pojďme na chvíli někam do ústraní a odpočiňme si.“
(Markovo evangelium 6,31)

Jakmile učedníci přišli ze svých misijních cest zpátky k Ježíši, vyprávěli mu o všem, co prožili. Častokrát museli hovor přerušit, neboť za ním stále přicházelo mnoho lidí. Neměli ani chvilku klidu na jídlo. Ježíš z jejich vyprávění poznal, že bude nutné ještě mnoho věcí probrat. Učedníci se mu svěřili, že v některých situacích nevěděli, co mají říci nebo jak by se měli zachovat. Když dělali nějaký zázrak, dostávali se do pokušení vyvýšit sama sebe, jako kdyby moc k provádění zázraků pocházela od nich samotných. Satan je sváděl k duchovní pýše. Zatoužili po klidných chvílích v přírodě s Ježíšem a důvěrném rozhovoru.

Doba odloučení byla obtížná i pro Ježíše. Doslechl se o popravě Jana Křtitele, což mu připomnělo, kam i jeho život směřuje. Ocital se stále častěji pod náporem kritiky kněží i rabínů a špehování zvědů. Plán na Ježíšovo odstranění se každým dnem upřesňoval.

Ke králi Herodovi se také donesly zprávy o působení Ježíšových učedníků. Ježíšovy činy ho zaujaly, protože se povídalo, že Jan Křtitel vstal z mrtvých. Král se obával, že se jej Židé pokusí svrhnout z trůnu. Nespokojenost lidu narůstala a schylovalo se k ozbrojené vzpouře proti Římanům. Ten, kdo upoutával pozornost davů, se přirozeně dostával do podezření z plánování vzpoury. Bylo zřejmé, že Ježíš nemůže ve svém veřejném působení v Galileji dále pokračovat.

Učedníci Jana Křtitele pohřbili Janovo tělo. Následně se přidali k Ježíši, u něhož hledali útěchu a vedení. Celá skupina učedníků se potřebovala na čas uchýlit na nějaké klidné místo, pryč od hluku a zmatku davů, špehů a obviňování farizejů. Ježíš jim proto řekl: „Pojďme na chvíli někam do ústraní a odpočiňme si.“ Nastoupili na loď a zamířili na opuštěné, bujnou zelení porostlé místo na severní straně jezera blízko Betsaidy.

Odpočinek

Ježíš diskutoval s učedníky o jejich zkušenostech a zážitcích. Upozorňoval je na některé nedostatky a vysvětloval, jak mají k lidem správně přistupovat. V krásné přírodě si všichni dobře odpočinuli. Společenství s Ježíšem je povzbudilo do další práce, a tak byli znovu odhodláni jít a šířit Boží poselství.

Přestože má být ještě vykonáno velké dílo, Ježíš nikomu nenaložil břemeno nekonečné práce. Slova pronesená k učedníkům platí i pro jeho dnešní následovníky. Každý, kdo předává Boží poselství, by měl i pravidelně odpočívat. Jestliže se podílíme na záchraně druhých, máme někdy sklon uskutečňovat své vlastní myšlenky a plány. Pro nedostatek času se méně modlíme a méně spoléháme na Boha. Můžeme tak ztratit vědomí závislosti na Ježíši a zaměřit se jen na svoji práci pro druhé. Pouze díky Ježíšově pomoci a požehnání může naši práci provázet zdar. Je třeba si najít čas na modlitby, ztišení a studium Písma, abychom prožívali společenství s Ježíšem.

Nikdo neměl v životě tolik práce a zodpovědnosti jako Ježíš – a on se přesto často modlil. Po celý den byl velice vytížený, proto potřeboval načerpat novou sílu. Časně ráno vstával a na klidných místech v modlitbě mluvil se svým nebeským Otcem.

Stejně jako my byl i on plně závislý na Bohu. Ve svých modlitbách prosil Boha o sílu ke zvládnutí svého poslání a k odolání každodennímu pokušení. Své starosti a úzkost odevzdával Otci. Díky neustálému spojení s Bohem přijímal život, který předával světu. Spojoval tak lidi s Bohem celého vesmíru.

Každý z nás potřebuje zažít podobnou zkušenost s modlitbami. Když utichne denní ruch, můžeme odložit veškerou práci a opustit všechny starosti. Klid při ztišení před Bohem nám umožní zaslechnout Boží hlas. Můžeme tak prožívat skutečný odpočinek a získat pokoj ve svém nitru. V našem životě se projeví Boží požehnání, moudrost a síla, jež bude mít vliv na celé okolí.

Pokud si uděláme čas, abychom přišli za Ježíšem, a svěříme mu své starosti, potřeby i radosti, nebudeme zklamaní. Požádáme-li jej o pomoc a moudrost ke zvládání našeho náročného života, dá nám ji.

K zamyšlení:

  1. O čem mluvil Ježíš s učedníky po jejich návratu z misijní cesty?
  2. Proč spolu odešli na klidné a opuštěné místo?
  3. Jak Ježíš prožíval společenství se svým nebeským Otcem?
  4. Slyšeli jsme někdy Boží hlas? Jaké to pro nás mělo důsledky?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mk 6,30–32; Mt 14,1–2; Mt 14,12–13; Mt 9,38; Ef 4,11–13; Lk 9,7–10;
Mk 1,35; L 5,15–16; L 6,12Jk 1,5

37. kapitola - Vyslání učedníků 39. kapitola - Nasycení velkého davu
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím