Ten, který přichází
Ten, který přichází

63. kapitola - Vjezd do Jeruzaléma

62. kapitola - Hostina v Šimonově domě 64. kapitola - Uschlý fíkovník

„Požehnán je ten, kdo přichází v Hospodinově jménu.“
(Žalm 118,26)

Pět set let před Ježíšovým narozením předpověděl prorok Zacharjáš den příchodu izraelského krále: „ Jásejte a radujte se, obyvatelé Jeruzaléma! Přichází váš spravedlivý král a přináší vám vysvobození. Je král, a přesto pokorně přijíždí na malém oslátku.“

S velkou slávou Ježíš přijížděl první den v týdnu do Jeruzaléma. Z Betanie jej provázely zástupy lidí, k nimž se postupně přidávali další poutníci směřující na velikonoční svátky. Všichni se radovali a očekávali nové království.

Ježíš vyslal dva učedníky pro oslátko. Když přišli k majiteli zvířete, požádali ho: „Pán je potřebuje.“ A on jim ochotně vyhověl. Učedníci položili na hřbet oslátka své pláště a posadili na ně Ježíše. Až dosud Ježíš chodil všude jenom pěšky. Učedníci pochopili, že usednutím na oslátko chce něco znázornit.

Ježíš vstupoval do Jeruzaléma přesně podle židovských zvyklostí pro příjezd krále. Lidé znali proroctví popisující příjezd Mesiáše do jeho království na oslátku, a proto jej začali hlasitě provolávat králem. Představovali si, jak z Jeruzaléma vyženou římské vojáky a Izrael se opět stane svobodným a mocným národem. Neměli s sebou žádné dary, jimiž by Ježíše mohli poctít, a tak alespoň rozprostírali své pláště na cestu. Tím vznešenému jezdci vytvořili koberec, podél něhož pokládali palmové a olivové větve. Místo královských vlajek mávali zelenými ratolestmi a volali: „Sláva Ježíši! Ať žije Mesiáš! Ať žije náš král!“

Přicházeli sem další zvědaví lidé a ptali se:

„Kdo je to? Proč ten rozruch?“

Jakmile zjistili, že se jedná o Ježíše, neskrývali své překvapení. Vždyť přece doposud všechny snahy o dosazení na trůn odmítal! Ale nyní ho vítaly tisíce lidí. Zpívali písně a oslavovali Boha. A když večer zazněly trubky svolávající lid k bohoslužbě, málokdo jim naslouchal. Kněží jen podotkli: „Podívejte se, všichni se k němu přidávají!“

Slavnostní průvod

Ještě nikdy předtím Ježíš takové oslavování své osoby nepřipustil, neboť by vedlo k jedinému – předčasnému rozsudku smrti. V tuto chvíli si však vroucně přál obrátit pozornost lidí ke svému poslání a oběti, i když si byl vědom, že lidé pochopí význam jeho slavného příjezdu, nespravedlivého odsouzení a ukřižování až později. Mnozí se začnou podrobně zabývat zkoumáním proroctví v Písmech, a tak poznají, že Ježíš je skutečný Mesiáš.

Učedníkům připadalo, že prožívají nejslavnější den svého života. Netušili, že jejich radost již brzy zastíní události vedoucí ke smrti jejich milovaného Pána. Ježíš jim sice často připomínal, že bude trpět a pro záchranu lidí zemře, v nadšení a jásotu ale na jeho smutná slova zapomněli.

Všude se teď ozývalo: „Ať žije král! Sláva! Přichází v Božím jménu! Ať žije Davidovo království! Nebe jásá s námi!“

Najednou byl Ježíš obklopen těmi, jež si získal svou čistou povahou, milosrdenstvím a láskou. Slepec, jemuž vrátil zrak, šel v čele průvodu. Nejhlasitěji volali ti, kterým vrátil řeč. Chromí, kteří byli uzdraveni, zářili radostí a mávali Ježíšovi na pozdrav. Lidé zbavení malomocenství mu na cestu prostírali své pláště. Zmrtvýchvstalý Lazar vedl oslátko, na němž Ježíš přijížděl.

Nepřející farizejové chtěli dav umlčet, ale jejich zarputilé výzvy a marné hrozby vyvolávaly v přítomných ještě větší nadšení. Protlačili se až k Ježíši a přikazovali mu: „Neslyšíš, co volají? Pokárej je, aby se takhle nerouhali!“

Ježíšova odpověď je zaskočila: „ Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“

Boží proroci tuto událost předpověděli a nebylo v lidských silách Boží záměr změnit.

Když průvod dorazil na vrchol Olivové hory, Ježíš se před cestou dolů do města zastavil a všichni ostatní s ním. V záři zapadajícího slunce se před nimi v celé své nádheře rozprostíral Jeruzalém. Sluneční paprsky ozařovaly bílé mramorové zdi a pozlacené sloupoví chrámu. Z vrcholu hory se zdálo, jako by se chrám skvěl ve slávě nebes.

Ježíšův smutek

Všichni lidé v zástupu byli tímto pohledem uchváceni. Když se opět zadívali na Ježíše, strnuli, neboť v jeho tváři uviděli smutek a slzy. Jeho bolestný povzdech odhalil předzvěst trpkého údělu Jeruzaléma… Lidé byli přesvědčeni, že Ježíše doprovázejí k trůnu, místo radosti jej však vidí prožívat bolest. Náhle se jich zmocnila tíseň.

Ježíš pohleděl na zahradu Getsemane, ve které zanedlouho prožije nejtemnější chvíle svého života. V blízkosti se nacházelo návrší Golgota. Tam bude trpět a zemře potupnou smrtí. Přímo před ním stála Ovčí brána, jíž byla do města po staletí přiváděna obětní zvířata.

Ježíš ale neplakal ze strachu z utrpení. Byl sklíčený pohledem na Jeruzalém – na město, jehož obyvatelé zavrhli svého Zachránce, Božího Syna, a zanedlouho jej připraví o život. Myslel také na to, čím by Jeruzalém mohl být, kdyby jej přijal.

Bůh si před mnoha lety vybral izraelský národ, aby o něm vydával svědectví jako o jediném pravém Bohu. Přebýval také v jeruzalémském chrámu, který svým uspořádáním a obřady symbolicky ukazoval způsob záchrany člověka. Brzy však obětní služba v chrámu skončí, protože symbol zástupné smrti bude naplněn.

Při pohledu na město Ježíš smutným hlasem zvolal:

„Kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj!“

Už nevyslovil žádná slova povzbuzení. Jeruzalém se sám připravil o svobodu, prosperitu, pokoj a štěstí. Ježíš věděl, že kvůli pýše, pokrytectví, zlosti a tvrdošíjnosti obyvatel bude toto město zničeno. Za několik let Římané město obklíčí a nechají ho vyhladovět. Mnoho Izraelitů bude zabito v boji nebo ukřižováno na golgotském kopci. Paláce i chrám budou zničeny a hradby rozbořeny.

Dodal tedy: „Srovnají tě se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy tě Bůh přišel zachránit.“

Obyvatelé Jeruzaléma mohli této zkáze uniknout. Ještě nebylo pozdě, Boží milost stále působila. Ježíš osloví svým poselstvím celé město ještě jednou.

Po chvíli průvod vcházel do města. Izraelští vůdci mu vyšli vstříc a chtěli ho rozehnat. Neměli na uvítanou žádná vlídná slova – naopak se s opovržením ptali shromážděných lidí: „Kdo je to?“

Učedníci jim pod vedením Ducha svatého odpověděli prorockými slovy Písma: „To je Ježíš, Mesiáš, Boží Syn, Dárce života a Zachránce světa“.

K zamyšlení:

  1. Proč Ježíš vjížděl do Jeruzaléma na oslátku?
  2. Co měl Ježíš na mysli výrokem „ Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“?
  3. Co by se stalo, kdyby tehdy obyvatelé Jeruzaléma přijali Ježíše za Mesiáše?
  4. Ježíš plakal, protože ho Jeruzalém a jeho obyvatelé odmítli. Co asi prožívá nyní, když se dívá na tvou rodinu, město, školu či křesťanské společenství?
  5. Před svým slavným druhým příchodem oslovuje Ježíš prostřednictvím svého lidu celou zemi. Podílíme se na hlásání tohoto mocného poselství?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 21,1–11; Mk 11,1–10; L 19,29–44; J 12,12–19; Za 9,9; Iz 7,14; Iz 9,6; Jr 23,5–6; J 1,29; Mt 3,17Mk 1,24

62. kapitola - Hostina v Šimonově domě 64. kapitola - Uschlý fíkovník
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím