Ten, který přichází
Ten, který přichází

4. kapitola - Narození Ježíše

3. kapitola - V pravý čas 5. kapitola - Zasvěcení

„Nesu vám dobrou zprávu, ze které se mohou radovat všichni lidé.“
(Lukášovo evangelium 2,10)

Král celého vesmíru se zřekl svého postavení v nebi a stal se člověkem. Vstoupil na naši zemi, aby žil ve stejném prostředí jako my. Jeho nadpřirozená záře byla neviditelná, aby jej nikdo nenásledoval kvůli ní. Ježíš nechtěl být atraktivní svým zevnějškem, netoužil po slávě. Přál si, aby k němu lidi přitahovala jeho slova pravdy a lásky a aby poznali, že je Ten, o němž mluví Písmo.

Andělé žasli nad plánem záchrany lidí. Byli zvědaví, jak ti, kteří se vydávali za Boží následovníky, přijmou Božího Syna, až se zjeví v lidské podobě.

Knězi Zachariášovi se již dříve během jeho služby ve svatyni zjevil anděl s oznámením brzkého příchodu Mesiáše. Přesně podle jeho předpovědi se Zachariášovi narodil syn jménem Jan. Bylo o něm veřejně prohlášeno, že bude mocně hlásat příchod Mesiáše a připravovat lid na setkání s ním. Avšak kněží a většina lidí v Jeruzalémě tomu nevěnovali žádnou pozornost.

Andělé nechápali, jak mohl lid vyvolený k hlásání pravdy takovou událost pominout. Po mnohá staletí Bůh chránil židovský národ, aby se stal svědkem Mesiášova narození z pokolení Abrahama a krále Davida. Lidé vůbec netušili, že den jeho narození nadešel.

Během každodenní ranní a večerní bohoslužby kněží obětovali na nádvoří chrámu beránka. Tato oběť symbolicky poukazovala na den, kdy Ježíš jako Beránek Boží přinese svou smrtí záchranu lidstvu.

O tom, že k této události, nejdůležitější v dějinách země, již brzy dojde, nevěděli ani kněží, ani náboženští učitelé. Během bohoslužeb vyslovovali formální modlitby. Upoutávali přitom pozornost na sebe, aby udělali dojem na ostatní. Záleželo jim hlavně na jejich vlastním postavení a majetku. Na příchod Mesiáše nebyli připraveni.

Také většina izraelského národa se zajímala pouze o to, z čeho mohli mít užitek nebo zisk; duchovní hodnoty jim byly lhostejné. Z Ježíšova narození se proto nemohli radovat. Brzký příchod Mesiáše očekávala pouhá hrstka lidí a právě k nim Bůh poslal své anděly s radostnou zprávou.

Andělé provázeli Josefa a Marii z jejich bydliště v Nazaretě do Betléma. Římský císař Augustus vydal nařízení o sčítání lidu, na jehož základě se musel každý Izraelita vydat do města, ze kterého pocházel jeho rod. Tímto způsobem získali Římané přehled o počtu rodin a také o výnosech z odváděných daní.

Bůh bdí nad všemi událostmi. Císařské nařízení bylo součástí plánu, podle kterého měla Marie přijít do Betléma v pravý čas. Pocházela z rodu krále Davida, a proto musela cestovat do Davidova města, Betléma, a tam se nechat zapsat. Mnoho let předtím předpověděl prorok Micheáš, že se Mesiáš narodí v Betlémě. Díky danému nařízení se proroctví naplnilo.

Josef s Marií přišli do města spolu s mnoha dalšími poutníky. Nikdo si jich nevšímal, nikdo se o ně nezajímal. Byli unavení a bez přístřeší. Chodili z jednoho konce města na druhý a hledali místo k přespání. V přeplněném hostinci bylo obsazeno, a tak nakonec našli útočiště v chlévě.

Lidé nic netušili, ale nebesa tento okamžik očekávala s radostí. Oblohu nad betlémskými pahorky zaplnili andělé a čekali na znamení přinášející radostnou zprávu celému světu. Kdyby přední muži izraelského národa skutečně očekávali příchod Mesiáše, mohli se připojit k lidem oslavujícím narození Ježíše. Byli však zcela opomenuti. Místo nich Bůh vyhledal ty, kteří mu byli věrní a žili podle jeho vůle.

Pastýři ovcí

Na stejných pastvinách, kde král David jako chlapec pásl ovce, hlídali pastýři v noci svá stáda. Hovořili spolu o zaslíbeném Mesiáši a modlili se za brzký příchod potomka krále Davida.

Náhle se před nimi objevil anděl a celá krajina se rozzářila odleskem Boží slávy. Velmi se polekali, ale anděl je uklidňoval: „Nebojte se, nesu vám dobrou zprávu, ze které se mohou radovat všichni lidé. V Betlémě, z něhož před dávnými časy vyšel David, se vám dnes narodil Kristus, Spasitel poslaný od Boha.“

Když vyslechli tuto zprávu, okamžitě si představili dlouho očekávaného krále – to On navrátí jejich národu moc a slávu. Konečně budou osvobozeni od Římanů!

Anděl věděl, že Ježíš je jiný král, než jakého si představují. Měl za úkol připravit pastýře na prostý život Mesiáše a oznámit jim místo jeho narození. „ Jak ho poznáte? Najdete malé dítě v plenkách, položené do jeslí v chlévě.“

Z nebes problesklo světlo a doširoka ozářilo kopce i roviny. V nočním tichu se rozléhala píseň andělů: „Sláva Bohu na nebi! Pokoj lidem na zemi! Bůh zjevil lásku všem!“ Poselství tohoto chorálu bude znít po celé zemi až do konce času.

Náhle andělé zmizeli, světlo zhaslo a pahorky kolem Betléma se opět ponořily do tmy. Pastýřů se zmocnilo nadšení. To, co právě viděli a slyšeli, ještě žádný člověk nikdy nezažil.

Domluvili se: „Pojďme tedy do Betléma a přesvědčme se o tom, co nám Bůh prostřednictvím anděla oznámil.“ Rychle se vydali na cestu a opravdu našli Marii s Josefem i novorozeňátkem položeným v jeslích. Svoji radost si nemohli nechat pro sebe. Jakmile odešli, vyprávěli každému, koho potkali, čeho byli svědky.

Nebesa a země jsou v dnešní době stejně tak blízko jako oné noci, kdy pastýři slyšeli zpěv andělů. Bůh má o lidstvo stejný zájem i dnes. Pokud žijeme v souladu s jeho vůlí, Boží andělé nás doprovázejí při všem, co děláme.

O událostech, které se této noci staly v Betlémě, si lidé už nikdy nepřestanou povídat. Je obtížné vystihnout hloubku lásky, kterou nám Bůh projevil. Svým narozením na zemi Ježíš vyměnil nebeský trůn za jesle a společenství andělů za zvířata v chlévě. Byl to však jen počátek jeho ponížení.

Pro Syna Božího by bylo pokořující již to, kdyby na sebe vzal lidskou podobu v době, kdy byli Adam s Evou dokonalí a bez hříchu. Co pro nás udělal, je však ohromující. Přijal lidství oslabené hříchem, jež působil po několik tisíc let. Jako všichni potomci Adama a Evy musel žít se sklony ke slabostem, které zdědil po svých předcích. Ježíš přišel, aby prožíval stejné problémy, bolesti a pokušení jako my, aby nám ukázal život člověka plně odevzdaného Bohu, život bez hříchu.

Satan nenáviděl Ježíše dávno předtím, než byl Bohem vyhoštěn z nebe. Přetrvává v něm zášť k Božímu zaslíbení záchrany lidí, protože planetu Zemi považuje za své vlastnictví. Bůh na ni poslal svého Syna jako bezbranné dítě, aby se setkal s  nástrahami života jako každý obyčejný člověk. Se satanem se Ježíš utkal v lidském těle. Bůh tak podstoupil riziko Ježíšova možného podlehnutí satanovým vlivům, čímž by byl celý plán záchrany lidstva zmařen.

Každý odpovědný otec má strach o své děti. Při pohledu do jejich tváří si uvědomuje, jak jsou bezbranné. Doléhají na něj starosti z nebezpečí, se kterými se děti v životě setkají, a touží je ochránit před zlem a pokušením.

Bůh věděl, že se jeho jediný Syn setká na zemi s obrovskými nebezpečími, dopustil to však pro naši věčnou záchranu. Laskavý a dobrotivý Bůh tím vyjádřil lásku, která převyšuje naše chápání a naplňuje úžasem i anděly v nebi.

K zamyšlení:

  1. Čím nechtěl a naopak čím chtěl Ježíš upoutat pozornost lidí?
  2. Co nemohli pochopit andělé v tuto pro lidi tak významnou dobu?
  3. Proč se zjevili andělé pastýřům, a ne společensky významným lidem?
  4. Co pro nás znamená výrok „Nebesa a země jsou v dnešní době stejně tak blízko jako oné noci.”?
  5. Ježíš přišel na tento svět nepoznán. Jak by k němu lidé přistupovali, kdyby věděli, kým je?

Biblické texty k tomuto tématu:

Lk 2,1–20; Mi 5,2; Ž 112,4; J 3,161J 4,10

3. kapitola - V pravý čas 5. kapitola - Zasvěcení
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím