Ten, který přichází
Ten, který přichází

83. kapitola - Na cestě do Emauz

82. kapitola - Zpráva o vzkříšení 84. kapitola - Setkání s učedníky

„O čem to mluvíte, že jste tak smutní?“
(Lukášovo evangelium 24,17)

Pozdě odpoledne v den vzkříšení šli dva Ježíšovi učedníci do Emauz, městečka nedaleko Jeruzaléma. Před několika dny přišli do Jeruzaléma na oslavu Velikonoc. Události, kterých tam byli svědky, je velmi znepokojily. Navíc se nyní dozvěděli, že Ježíšovo tělo už v hrobě není, ale že nějaké ženy viděly u hrobu anděly a dokonce mluvily se samotným Ježíšem. Vraceli se domů a o všem si spolu povídali.

Během cesty se k nim připojil jakýsi člověk. Oba byli tak zabráni do rozhovoru, že si ho ani pořádně neprohlédli a nevšimli si, že je to Ježíš. Uvažovali o Ježíšově učení a činech. Nemohli pochopit, jak by člověk, který se nechal tak ponížit, mohl být Mesiášem. Byli smutní a bezradní.

Ježíš je chtěl povzbudit. Nejdříve jim však musel mnohé vysvětlit, aby prohlédli a pochopili. Zeptal se jich:

„O čem to spolu rozmlouváte?“

Zastavili se a jeden z nich, jménem Kleofáš, mu s údivem odpověděl: „ Jdeš z Jeruzaléma a nevíš, co se tam teď o svátcích stalo? Cožpak jsi nic neslyšel o Ježíši z Nazareta? O tom prorokovi, který tak mocně kázal a dělal zázraky? Bůh stál při něm a lidé ho měli v úctě. A toho muže velerada odsoudila k smrti a byl ukřižován! My jsme doufali, že on je ten očekávaný Mesiáš a že vysvobodí Izrael. Stalo se to předevčírem. Dnes nás ale některé ženy překvapily zprávou: byly časně ráno u hrobu a nenašly jeho tělo. Dokonce prý viděly anděly, kteří jim řekli, že Ježíš žije. Někteří z našich si ověřili, že hrob je opravdu prázdný, ale jeho neviděli. A tak nevíme, co si o tom všem máme myslet.“

Bylo zvláštní, že si ani jeden z nich nevzpomněl na Ježíšova slova o tom, že třetí den vstane z mrtvých. Kněží a vůdcové lidu si na to dobře pamatovali.

Ježíš vysvětluje Písma

Ježíš jim na to řekl:

„Proč jste tak nechápaví a váháte uvěřit tomu, co předpovídali už dávní proroci? Což neměl Mesiáš to vše vytrpět, než nastolí své království?"

Učedníci byli překvapeni. Přemýšleli, kdo to asi je, když mluví s takovou přesvědčivostí. Jeho slova je povzbudila, neboť přinášela naději.

Ježíš jim během další cesty vysvětloval texty Písma, které o něm byly napsány od Mojžíše až po Proroky. Kdyby se jim dal poznat hned zpočátku, měli by takovou radost, že by jeho slova už nevnímali. On ale chtěl posílit jejich víru na základě slov Písma. Nepředvedl jim žádný zázrak, aby je přesvědčil, ale vysvětloval jim Písmo.

Ježíš zdůraznil, jak důležité je rozumět starozákonním textům o poslání Mesiáše. Pro jeho dnešní učedníky je porozumění celému Písmu stejně důležité. Zachránce světa se odhaluje jak ve Starém, tak i v Novém zákoně. Prorokům byla sdělována slova pravdy, na něž navazuje Ježíšovo poselství. Porozumění proroctvím umožňuje správně pochopit texty Nového zákona.

Stejně jako mnoho dalších lidí očekávali i tito dva učedníci, že Mesiáš usedne v Jeruzalémě na trůn a převezme politickou moc v zemi. Bylo třeba, aby pochopili, že Mesiáš měl projít utrpením. Ježíš jim vysvětlil, že děsivé události, kterých byli svědky, byly jediným možným řešením problému hříchu a že plán záchrany byl ustanoven ještě před stvořením světa. Mesiáš musel zemřít kvůli hříchům všech lidí stejně tak, jako musí zemřít každý, kdo v hříchu zůstává. Zápas mezi dobrem a zlem však neskončil porážkou, ale Ježíšovým slavným vítězstvím.

Oba učedníci neměli stále ponětí, kdo k nim vlastně mluví. Mysleli si, že je to jeden z poutníků, kteří se zúčastnili slavností a vracejí se domů. Než přišli do Emauz, slunce už zapadlo. Ježíš chtěl ve své cestě pokračovat. Učedníci si s ním ale chtěli ještě povídat, a tak ho přemlouvali:

„Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“

Ježíš tedy zůstal a vešel s nimi do domu.

Kdyby jej učedníci tak naléhavě nezvali, nedozvěděli by se, kdo je vlastně na cestě doprovázel. Ježíš se nikdy nikomu nevnucuje. Věnuje se každému, kdo ho chce poznat nebo kdo s ním chce hovořit. Pokud na něj někteří lidé nemají čas nebo je jim lhostejný, věnuje se jiným.

Učedníci pozvali hosta na večeři. Když usedli ke stolu, vzal do rukou chléb, poděkoval Bohu, rozlomil ho a podával jim ho. Tu spatřili na jeho rukou rány od hřebů. Oba vykřikli: „To je Ježíš!“

Vyskočili a radostí jej chtěli obejmout, ale v tom okamžiku jim zmizel. Hleděli na místo, kde seděl, a vzrušeně zvolali:

„A proto nám bylo tak dobře u srdce, když s námi na cestě mluvil a vysvětloval nám smysl proroctví!“

Na hlad a únavu v tu chvíli zapomněli a okamžitě se vydali zpět do Jeruzaléma k ostatním učedníkům. Tak radostnou událost si přece nemohli nechat jen pro sebe! Cesta v noci byla sice nebezpečná, ale nenechali se ničím odradit a rychle pospíchali k Jeruzalému.

Prožívali při tom obrovské nadšení a na svět se najednou dívali úplně jiným pohledem. O setkání s živým Ježíšem vyprávěli každému, koho na cestě potkali, a následně i učedníkům v Jeruzalémě.

K zamyšlení:

  1. O čem si oba učedníci spolu povídali na cestě do Emauz?
  2. Jakým způsobem chtěl Ježíš posílit jejich víru v Mesiáše, aniž by učinil nějaký zázrak?
  3. Jak nakonec učedníci poznali ve svém průvodci samotného Ježíše?
  4. Ježíš velmi rád vstoupí do každého domova, který jej přijme.
    Byli jsme někdy lhostejní nebo příliš zaneprázdnění, že jsme ho nepozvali dále?

Biblické texty k tomuto tématu:

L 24,13–33Mt 27,62–63

82. kapitola - Zpráva o vzkříšení 84. kapitola - Setkání s učedníky
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím