Ten, který přichází
Ten, který přichází

36. kapitola - Dotek víry

35. kapitola - Bouře na jezeře 37. kapitola - Vyslání učedníků

„Tvá víra tě uzdravila. Jdi pokojně domů.“
(Lukášovo evangelium 8,48)

Ježíš se vrátil zpět na západní břeh Galilejského jezera, kde na něj čekala spousta lidí. Zůstal s nimi, vyučoval je a uzdravoval. Potom se vydal do Matoušova domu na hostinu s výběrčími daní. Tam jej vyhledal Jairos, vedoucí zdejší synagogy, který Ježíše naléhavě oslovil: „Má dcera umírá. Prosím pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“

Ježíš s ním ihned odešel. Učedníci byli překvapeni, že Ježíš vyhověl žádosti povýšeného a domýšlivého rabína, a vydali se za nimi. Cestou Ježíše obklopilo tolik lidí, že mohl kráčet jen velice pomalu. Čas rychle ubíhal a ustaraný Jairos začal být netrpělivý, protože se Ježíš občas zastavil, aby pomohl nemocným a trpícím.

V davu se nacházela také jedna nešťastná žena, která již dvanáct let trpěla nemocí způsobující časté krvácení. Celý svůj majetek vynaložila na léky a lékaře, ale nic nepomohlo. Lékaři po čase prohlásili její nemoc za nevyléčitelnou. Vzdala se veškeré naděje, dokud neuslyšela o Ježíšových skutcích. Doufala, že pokud by se s ním mohla setkat, uzdravil by ji.

Přišla na pobřeží, kde Ježíš často vyučoval. Kvůli nemoci a bolestem však byla příliš slabá, než aby si mohla proklestit cestu davem. S nadějí proto pokračovala za Ježíšem, který směřoval k Jairovu domu. Stále se jí ale nedařilo k Ježíši přiblížit na dosah a začínala být zoufalá. Najednou Ježíš zamířil k místu, kde stála.

Lidé se na něj tak tlačili, že jej bylo obtížné vidět nebo oslovit. Žena se bála, že propásne svoji jedinečnou příležitost. Říkala si: „Dotknu-li se alespoň jeho šatu, budu zachráněna!“ a tlačila se dopředu.

Když Ježíš procházel kolem ní, natáhla ruku, jak jen to bylo možné, a svými prsty se dotkla okraje jeho šatu. Veškerou svoji naději a víru vložila do tohoto jediného doteku. Náhle ucítila, jak bolesti ustaly.

S radostí a vděčností ve svém srdci se chtěla ztratit v davu. Ježíš se však zastavil. Rozhlížel se po tvářích kolem sebe a hlasem přehlušujícím hluk davu se zeptal: „Kdo se mě to dotkl?“

Zdálo se, že je to zbytečná otázka. Petr pohotově odpověděl: „Pane, vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se, kdo se tě to dotkl?“

Ježíš ale znal rozdíl mezi dotykem víry a náhodnými dotyky tlačícího se davu. Pronesl: „Někdo se mě vědomě a záměrně dotkl. Pocítil jsem, že ze mne vyšla síla.“ Takovou víru Ježíš nemohl nechat bez povšimnutí.

Jakmile žena vytušila odhalení, padla celá rozechvělá před Ježíšem na kolena. S vděčností a slzami v očích mu vyprávěla příběh svého utrpení a vysvětlila, proč se jej dotkla. Ježíš se na ni usmál a řekl: „Tvá víra tě uzdravila, jdi pokojně domů.“

Potom pokračoval v cestě do Jairova domu. Než stihli vstoupit dovnitř, protlačil se k Jairovi služebník a řekl: „Tvoje dcera zemřela, už Ježíše neobtěžuj.“ Ježíš to zaslechl a řekl Jairovi: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ Když přišli k domu, uslyšeli naříkání plaček, najatých dle tehdejších zvyklostí, a písně hudebníků hrajících na flétnu. Ježíš rozhodně prohlásil: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“

Někteří byli jeho slovy zděšeni, jiní se mu hořce vysmáli. Viděli přece, že je dívka mrtvá. Ježíš přítomné vyzval, aby opustili dům. Nechal u sebe pouze dívčiny rodiče a nejbližší učedníky – Petra, Jakuba a Jana. Všichni se odebrali do pokojíku zesnulé dívky. Ježíš se postavil k okraji postele, chytl dívčinu ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“

Její bezvládné tělo se rázem zachvělo. Oči se doširoka otevřely, jako by se probudila z hlubokého spánku, a s údivem se rozhlížela kolem. Vstala a vroucně objala své šťastné rodiče.

Víra přináší uzdravení

Během setkání s nemocnou ženou dal Ježíš všem najevo, že uzdravení přišlo na základě její víry ve spojení s jeho božskou mocí, nikoli v důsledku pouhého doteku oděvu. Nemohla tím vzniknout pověra, že se někdo může uzdravit samotným dotykem Ježíšova šatu.

Mít víru neznamená jen rozumový souhlas s tím, že Ježíš existoval a že je Zachránce světa. Taková formální víra nemůže uzdravit srdce člověka. Víra, která vede k záchraně, není jenom rozumovým souhlasem s pravdou. Nestačí věřit zprávám o Ježíši, je třeba důvěřovat Ježíši jako svému Zachránci a prožívat s ním osobní vztah. Pravá víra život obohacuje a dodává člověku radost a sílu. Naprostá důvěra v Boží slovo vysvobozuje ze závislosti na tomto světě.

Ježíš si přál, aby uzdravená žena sdílela svou zkušenost s dalšími lidmi. Požehnání, která přináší radostná zpráva o záchraně v Ježíši, by neměla zůstat skryta. Naše osobní zkušenost života víry v Ježíše je tím nejúčinnějším svědectvím, které může ostatním přesvědčivě poukázat na Boha.

Jednoho dne přišlo za Ježíšem deset malomocných. Po uzdravení se k němu vrátil jen jeden z nich, aby mu poděkoval. Kolik lidí dnes jedná stejně! Bůh se stará o dobro lidstva. Uzdravuje nemocné, zachraňuje v nebezpečí, sesílá nebeské anděly, aby nás chránili. Častokrát ale jednáme tak, jako kdyby se vše odehrávalo náhodou, působení Boží moci nevnímáme nebo ho nebereme vážně. Nevděčnost uzavírá srdce vůči Bohu. Pokud si připomínáme Boží dary, posiluje se tím naše víra. Přemýšlejme každý den o Ježíšově lásce a milosti vůči nám.

K zamyšlení:

  1. Proč nemocná žena toužila po setkání s Ježíšem?
  2. Proč Ježíš trval na tom, aby se našla osoba, která se ho dotkla?
  3. Co je pravá víra?
  4. Máme osobní zkušenost s následováním Pána Ježíše?
    Sdělili jsme ji druhým?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mk 5,21–43; Lk 8,40–56; Mt 9,18–26; Iz 43,12Ž 116,12–14

35. kapitola - Bouře na jezeře 37. kapitola - Vyslání učedníků
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím