Ten, který přichází
Ten, který přichází

72. kapitola - Večeře Páně

71. kapitola - Příklad pokory a služby 73. kapitola - Slova naděje

„Každý ať se zamyslí nad svým životem, než pojí tento chléb a napije se z tohoto kalicha.“ (1. list do Korintu 11,28)

V tu noc, kdy byl Pán Ježíš zrazen, vzal chléb, poděkoval za něj Bohu, rozlámal jej na menší kousky a řekl:

„Toto je moje tělo, které se za vás obětuje. Čiňte tak na mou památku.“

Po večeři pak pozvedl kalich se slovy:

„Hle, nová smlouva, kterou zpečetím svou krví. Ten kalich vám ji připomene, kdykoliv z něho budete pít.“

Ježíš, Beránek Boží, byl připraven položit svůj život za záchranu lidí a tím ukončit symbolický obřadní systém poukazující na oběť Mesiáše. Po staletí Izraelité slavili Velikonoce jako vzpomínku na vysvobození z egyptského otroctví. A jako připomínku vysvobození všech lidí z otroctví hříchu měli teď Ježíšovi následovníci začít slavit novou slavnost, večeři Páně, která pomáhá udržovat v paměti každého učedníka Ježíšovu oběť na kříži.

V tehdejší době probíhala velikonoční večeře tak, že hosté leželi v kruhu na pohovkách kolem nízkého stolu. Opírali se o jednu ruku a druhou jedli. Nohy měli položené ven z kruhu a bylo snadné, aby jim je určený služebník umyl.

Když učedníci leželi kolem stolu s prostřenou velikonoční večeří, Ježíš vzal nekvašený chléb, poděkoval za něj Bohu, rozlomil ho na kousky a podával. Řekl jim přitom: „Vezměte a jezte, to je mé tělo.“

Potom zvedl kalich s nápojem z nekvašených hroznů vinné révy, poděkoval za něj Bohu a podal jej učedníkům se slovy:

„Pijte z něho všichni, to je má krev, prolitá, aby smyla hříchy mnohých. To je nová smlouva Boha s člověkem.“

Ježíš podal chléb a víno také Jidášovi. Ten seděl mlčky vedle Ježíše a ve svém srdci přemítal o pomstě a zradě. Již během umývání nohou mu dal Ježíš najevo, že zná jeho lstivý úmysl, když prohlásil:

„Ne všichni jste čisti.“

Nyní promluvil ještě otevřeněji:

„To, co jsem řekl, neplatí pro všechny z vás. Vím, koho jsem vyvolil. Plní se výrok Písma: ‚ Ten, kdo se mnou jídal, postavil se proti mně.‘ “

Ostatní učedníci jeho slovům nerozuměli. Tušili však, že je něco v nepořádku. Dále mlčky jedli, dokud Ježíš neprohlásil:

„Jeden z vás mne zradí.“

To je vyděsilo. Jak by se někdo z nich mohl odvážit uškodit svému milovanému Učiteli?

Brzy si ale uvědomili, že se Ježíšova slova pokaždé vyplnila. Začali pochybovat sami nad sebou a jeden po druhém se ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“ Pouze Jidáš mlčel.

Nakonec se Jan Ježíše zeptal: „Pane, kdo to je?“

Ježíš odpověděl: „Ten, kterému podám chléb, mě zradí.“ A podal jej Jidášovi.

V rozruchu, který nastal, ve změti otázek, za tázavých a ohromených pohledů Jidáš odpověď přeslechl. Nyní na něj všichni upřeně hleděli. Podrážděně řekl:

„Mistře, jsem to snad já?“

Ježíš smutně odpověděl: „Ano, ty sám jsi to řekl.“

Jidáš se vyděsil. Bylo zřejmé, že jeho záměr je odhalen. Rozhněvaný rychle vstal a odcházel.

Ježíš podotkl: „Neotálej a proveď rychle, co chceš!“

Než místnost opustil, mohl svých myšlenek a činů litovat a vyznat se z nich. Mohl tak být zachráněn. Odchodem se však nezvratně rozhodl pro zradu a svou zkázu.

Nastala noc. Ježíš pronesl k ostatním učedníkům:

„Já musím jít cestou, která je mi určena, ale to nijak neospravedlňuje toho, kdo mne zrazuje. Lépe by mu bylo, kdyby se vůbec nenarodil.“

A po chvíli dodal: „Piji s vámi tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce.“

Účast na slavnosti večeře Páně

Ježíš svým učedníkům ukazoval trpělivost a Boží milosrdenství vůči všem lidem – i vůči těm, kteří se dopouštějí nepravostí a hříchů. Dokonce i Jidáši umožnil zůstat ve své blízkosti a účastnit se poslední večeře. Dal nám tak příklad, abychom nepřehlíželi druhé, i když právě nežijí správným způsobem. Učedníci přišli na poslední večeři plni žárlivosti a špatných myšlenek. Ježíšovo jednání je ale nakonec přivedlo ke změně a pokání. Pouze Jidáš nebyl schopen přijmout odpuštění.

Slavnosti večeře Páně by se neměl zúčastnit nikdo, kdo zjevně žije v rozporu s Božími přikázáními, svých činů nelituje a nehledá odpuštění. Neznáme pohnutky a smýšlení druhých, a proto bychom neměli podle svého úsudku někoho z této slavnosti vyloučit. Měli bychom posuzovat pouze sami sebe. Apoštol Pavel pravil: „Ať každý nejdřív sám sebe zkoumá, než sáhne po chlebu a kalichu. Jinak na sebe přivolává odsouzení, neboť pohrdá Kristovou obětí.“

Když se dnes Ježíšovi následovníci shromažďují k slavnosti večeře Páně, mohou se mezi nimi vyskytovat podobní lidé, jako byl Jidáš, nebo ti, kteří v Ježíše nevěří a nenásledují ho. V takovém případě jsou ve shromáždění přítomni i služebníci knížete temnot. Opravdoví Ježíšovi učedníci jsou však obklopeni Božími anděly a Boží Duch působí na všechny přítomné. Ten, kdo umyl nohy i Jidášovi, touží po smytí hříchů ze srdcí všech přítomných.

Nikdy bychom se neměli zříkat účasti na slavnosti večeře Páně proto, že jsou na ní přítomni i lidé, kteří ji znesvěcují. Boží Syn chce během této slavnosti přebývat v našem společenství, posílit nás vlastní přítomností a požehnat nám. Pokud tyto vzácné chvíle zanedbáváme, přicházíme o velké požehnání.

Slavnost večeře Páně udržuje živou naději na Ježíšův brzký příchod. „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, hlásáte Kristovu smrt, až do jeho příchodu.“

K zamyšlení:

  1. Jaký byl původní význam Velikonoc?
  2. Proč Ježíš odhalil učedníkům, že jej Jidáš zradí?
  3. Co připomíná slavnost večeře Páně Ježíšovým následovníkům?
  4. Co znamená jíst „ Ježíšovo tělo“ a pít „ Jeho krev“?
  5. Toužíme po účasti na večeři Páně? Jak se na ni připravíme?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 26,20–29; Mk 14,17–25; L 22,14–23; J 13,18–30; 1 K 11,23–29; 1 Pt 1,19; Ž 41,10; Ž 55,13–15; J 14,27; J 3,14–15; J 6,53–57J 6,70

71. kapitola - Příklad pokory a služby 73. kapitola - Slova naděje
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím