Ten, který přichází
Ten, který přichází

49. kapitola - Voda života

48. kapitola - Kdo bude nejdůležitější? 50. kapitola - Nástrahy

„Kdo má žízeň, pojď se ke mně napít!“
(Janovo evangelium 7,37)

Židé se třikrát do roka shromažďovali v Jeruzalémě k náboženským slavnostem. Teď nastal čas svátku stánků, posledních slavností v roce, které probíhaly po dokončení sklizně obilí, oliv a vinné révy. Během tohoto svátku Izraelci děkovali Bohu za úrodu a připomínali si Boží péči při putování svých předků pouští. Tehdy přebývali Izraelité na poušti ve stanech.

Lidé z celé Palestiny a dalších zemí přicházeli na sedmidenní svátek s dary díkůvzdání. Po celou dobu trvání slavností bydleli v přístřešcích zhotovených ze zelených větví. Kopce i údolí v okolí Jeruzaléma byly posety zelenými příbytky. V Jeruzalémě se tyto přístřešky stavěly na ulicích, chrámovém nádvoří a na střechách domů.

Středem pozornosti byl chrám, na jehož nádvoří kněží pěli Bohu oslavné písně. Postupně se k nim přidávaly radostné hlasy z celého Jeruzaléma. V noci byl chrám osvícen mnoha lampami vyzařujícími světlo i na shromážděný dav.

Nejpůsobivější obřad slavnosti připomínal jednu významnou událost z pobytu Izraelců na poušti. Počínal úsvitem. Za dlouhého, pronikavého zvuku stříbrných trubek kněží a za nadšeného chválení Boha poutníky nabral kněz do nádoby vodu z potoka Kidrón a slavnostně s ní stoupal po schodech k chrámovému nádvoří. U oltáře smíchal vodu s čerstvou vinnou šťávou a nalil ji do umyvadla, z něhož stékala potrubím zpět do potoka. Vytékající voda připomínala Boží příkaz, po kterém vytryskla voda ze skály, aby se Izraelci mohli v poušti napít.

V pravý čas

Ježíš nepřišel do Jeruzaléma od chvíle, kdy uzdravil nemocného u rybníka Bethesda. Chtěl tím předejít zbytečným sporům s kněžími. Ježíšovi bratři se chystali na svátky se záměrem přimět Ježíše, aby šel s nimi. Stejně jako Ježíšovi učedníci se také oni drželi přesvědčení, že Ježíšovo neustálé polemizování s náboženskými vůdci není správné. Domnívali se, že kněží a rabíni mají v mnohém pravdu. Přesto je však stále překvapoval Ježíšův čistý život a zázraky, které konal.

„Jdi do Jeruzaléma,“ naléhali na něj „a ukaž lidem své zázraky. Nikdo přece nezůstává v ústraní, chce-li, aby se o něm vědělo. Ukaž světu svoji moc!“ Vybízeli ho, aby šel do hlavního města, přesvědčil kněží a vládce a ustanovil své království. Uchvacovala je myšlenka, že by byli bratry krále!

Ježíš jim tehdy odpověděl: „Půjdu, až nastane vhodná chvíle.“ A zůstal v Galileji. Nechtěl se hned vystavit nebezpečí a způsobit rozruch. Věděl, že jej svět nenávidí a kvůli svému poslání brzy zemře. Nebylo by moudré události uspěchat, neboť se řídil Boží vůlí.

Na svátek stánků se sešli lidé z mnoha zemí. Doufali, že uvidí Ježíše, o kterém už tolik slyšeli. I farizejové na něj nedočkavě čekali a chtěli se ho zmocnit. Po celém městě se o něm mluvilo, ale nikdo nevěděl, kde se nachází. Mnozí prohlašovali, že je to prorok seslaný Bohem, jiní jej považovali za podvodníka.

Ježíš mezitím přišel nepozorovaně do Jeruzaléma zřídka využívanou cestou. Uprostřed slavností se objevil na chrámovém nádvoří, kde se shromáždilo velké množství lidí. Svým nečekaným příchodem všechny překvapil. Zavládlo ticho. Ježíš promluvil s takovou mocí, že něco podobného lidé ještě nikdy neslyšeli. Vysvětloval smysl chrámových symbolů, obřadní služby a slov proroků v Písmu. Hovořil o věcech pozemských i nebeských. Varoval také před přicházející zkázou, pokud lidé neuposlechnou Boží slovo a nepřijmou požehnání, které Ježíš přináší.

Všichni žasli nad jeho poznáním a jeden druhého se ptali: „ Jak to, že se tak vyzná v Písmu, když na to nemá školy?“

Voda života

V poslední den svátku vykonávali kněží obřad připomínající zázračné vytrysknutí vody ze skály. Slavnosti trvaly již týden a většina účastníků pociťovala únavu. Ježíš se postavil na nádvoří a pronikavým hlasem zvolal: „Kdo má žízeň, pojď se ke mně napít! Písmo říká, že nitro každého, kdo ve mne uvěří, vydá životodárný pramen.“

Před mnoha staletími udeřil Mojžíš do skály na poušti, aby z ní vytryskla voda. Ta opravdu začala proudit a lidé se dostatečně napili. Voda byla současně i symbolickým odkazem na Mesiáše, jenž zemře zástupnou smrtí za hříchy lidí, aby mohla začít tryskat pomyslná živá voda záchrany a lidé se jí občerstvili.

Bylo zde nepřeberně těch, kteří v tento den Ježíše slyšeli a zatoužili po nabídnuté záchraně. I přes okázalou slávu a nádheru slavností v nich nezaplálo nic, co by uspokojilo jejich nitro a uhasilo žízeň po nepomíjejících věcech. Slova „Kdo má žízeň, pojď se ke mně napít!“ je oslovila a navrátila jim ztracenou naději. Poznali v nich dar záchrany svého života pro věčnost.

Stejná nabídka platí i v dnešní době pro všechny, kdo žízní po naději a smysluplném životu. Odevzdejme se proto Ježíši a načerpejme jeho vodu života ještě dnes!

K zamyšlení:

  1. Jak se slavil svátek stánků?
  2. Proč Ježíšovi bratři usilovali o to, aby Ježíš na tyto slavnosti přišel?
  3. Jaké poselství Ježíš pronesl, když se nečekaně objevil na nádvoří chrámu?
  4. Proč je voda vhodným symbolem pro spasení?
  5. Přijali jsme vodu života?

Biblické texty k tomuto tématu:

J 7,1–15; J 7,37–39; Ž 106,1; Iz 12,2–3; Zj 22,17J 4,14

48. kapitola - Kdo bude nejdůležitější? 50. kapitola - Nástrahy
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím