Ten, který přichází
Ten, který přichází

42. kapitola - Ježíš a tradice

41. kapitola - Krize v Galileji 43. kapitola - Boření předsudků

„Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“
(Matoušovo evangelium 15,14)

Ježíšovi učedníci působili v mnoha městech a vesnicích, což vyvolávalo u náboženských vůdců v Jeruzalémě zášť. Rabíni vyslali další zvědy, aby sledovali počínání Ježíše i jeho učedníků a našli způsob, jak by proti němu mohli popudit lid.

Plánovali Ježíše obvinit z nedodržování náboženských tradic a obřadů. Jedna z tradic spočívala v obřadním umývání rukou a stala se základním pravidlem a požadavkem pro tzv. „čisté“ osoby. Tentokrát zvědové nenapadli přímo Ježíše, ale jeho učedníky. Vyzvídali: „Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť zanedbávají i obřadní mytí rukou před jídlem!“

Ježíš nezačal obhajovat sebe ani své učedníky. Odpověděl také otázkou: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání? Například – Boží slovo zní takto: ‚ Cti otce i matku; a kdo poníží otce nebo matku, ať zemře.‘ Ale vy říkáte: ‚ Jestliže odkážeš svůj majetek chrámu, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘ A tím jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz.“

Rabínské předpisy totiž lidem dovolovaly zanedbávat i vlastní rodiče, pokud své peníze či majetek věnovali na účely chodu chrámu, a to i přesto, že rodiče nutně potřebovali pomoc. Za svého života si majetku mohli užívat, po jejich smrti však připadl na potřeby chrámu.

Ježíš odhalil podstatu rabínských zákonů. Chtěl tak osvobodit ty, kdo upřímně toužili sloužit Bohu a museli nést břemeno ceremoniálních obřadů. Jasně prohlásil, že rabíni se nadřazováním svých příkazů nad přikázání Písma stavějí nad Boží autoritu, což je nepřípustné.

Přítomným vysvětlil námitku farizejů následovně: „Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“ Člověka znečišťuje zlý skutek, myšlenka či slovo a přestupování Božího zákona, ne opomenutí vnějších, lidmi ustanovených obřadů. Pravá „čistota“ člověka tedy pochází zevnitř, ne zvenku.

Slepí vedou slepé

Učedníci si všimli, jak se zvědové rozzlobili. Chtěli situaci nějak uklidnit, a proto se Ježíše zeptali: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“

On jim odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo.“ Žádné tradice ani přikázání, které vytvořili lidé a které jsou v rozporu s Božím slovem, nemají v Božích očích hodnotu.

A o náboženských vůdcích pronesl: „Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“

I v dnešní době někteří křesťané vyznávají náboženské tradice, kterým přisuzují stejnou hodnotu jako Písmu. Víra každého opravdového následovníka Ježíše Krista má být však založena na výrocích Písma, na jeho zaslíbeních a přikázáních. Boží slovo je třeba vyzdvihnout nad výroky jakéhokoli církevního představitele či církevního sněmu.

Bible označuje věrné Ježíšovy následovníky v závěrečných dnech pozemských dějin jako ty, kdo zachovávají Boží přikázání, ne tradice či pravidla stanovená lidmi. Ježíš nás vybízí k osobnímu poznávání Písma místo myšlenek a nařízení různých duchovních vůdců. Pouze Bible jako neomylné Boží slovo přináší pravé poznání Boha. V dnešním světě, kde se vše relativizuje a zpochybňuje, je tak Bible spolehlivým vodítkem pro život každého člověka.

K zamyšlení:

  1. Proč chtěl Ježíš odhalit pravou povahu rabínských zákonů?
  2. Čím se rabíni stavěli nad Boží autoritu?
  3. Proč i v dnešní době tolik lidí následuje náboženské tradice místo Písma?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 15,1–20; Mk 7,1–12; L 11,37–41; 1J 2,3; Kaz 12,14; Ž 119,99.100Zj 12,17

41. kapitola - Krize v Galileji 43. kapitola - Boření předsudků
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím