Ten, který přichází
Ten, který přichází

20. kapitola - Uzdravení syna královského úředníka

19. kapitola - Žena u studny 21. kapitola - Uzdravení chromého

„Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte.“
(Janovo evangelium 4,48)

Když se lidé z Galileje vrátili po velikonočních svátcích domů, vyprávěli o Ježíši a jeho zázracích. Odmítnutí Ježíše jeruzalémskými představiteli jej u Galilejců učinilo ještě populárnějším. Mnohým vadil povýšený postoj kněží a to, že znesvěcovali chrám. Doufali, že by Ježíš, který vyhnal nepoctivé kněze a obchodníky z chrámu, mohl být zaslíbeným Mesiášem.

Přesto všechno ale lidé z Nazareta, galilejského městečka, kde tento mladý muž vyrůstal, v jeho mesiášské poslání nevěřili. Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Žádný prorok není vítán ve své vlasti.“ Lidé častokrát mylně posuzují druhé podle vlastních měřítek a pravidel. Nevzdělaní a přízemní lidé z Nazareta posuzovali Ježíše podle jeho chudého domova a prostého oblečení. Nevážili si jeho čistého života a nesobecké lásky. Ježíš se proto při své zpáteční cestě do Kány, kde při svatební hostině proměnil vodu ve víno, v Nazaretě nezastavil.

Zpráva o jeho návratu se šířila po celém kraji a mnoho nemocných a trpících lidí získalo novou naději. Ve městě Kafarnaum žil jeden královský židovský úředník, jehož syn těžce onemocněl. Lékaři se už po vleklé a neúspěšné léčbě vzdali naděje na chlapcovo uzdravení a přestali ho léčit.

Jakmile se úředník dověděl o Ježíšově návratu do Kány, rozhodl se jej vyhledat a požádat o pomoc. Protlačil se davem a spatřil prostě oblečeného muže stejně tak zašpiněného od chůze po cestách, jako byl on sám. Srdce se mu sevřelo úzkostí. Začal pochybovat o tom, zda mu tento obyčejný člověk může pomoci. Nakonec se přece jen rozhodl Ježíše oslovit. Přistoupil k němu s naléhavou prosbou: „Můj syn umírá. Prosím, pojď se mnou a uzdrav ho.“

Ježíš věděl o jeho nemocném synu ještě dříve, než úředník opustil svůj dům. Byl si vědom i toho, že by ho za Mesiáše nepřijal, pokud by jeho syna neuzdravil. Vzpomněl si na prostou a upřímnou víru Samařanů, kteří žádné zázraky nepožadovali.

Řekl tedy: „Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte.“ Ježíš chtěl více než jen uzdravit jeho dítě. Velmi si přál, aby celá úředníkova rodina pochopila Boží lásku a plán záchrany pro věčný život a mohla tak vydávat svědectví ve městě Kafarnaum, kam se chystal brzy přijít.

Když úředník uslyšel Ježíšova slova, uvědomil si, jak slabá je jeho víra. Bylo mu jasné, že stojí v přítomnosti Někoho, kdo zná jeho myšlenky a má moc vyslyšet každou prosbu. Rozechvěl se. Pochopil totiž, že toto váhání může stát jeho syna život. Padl na kolena a naléhavě prosil: „Pane, pojď prosím se mnou, než mé dítě zemře!“

Ježíš poznal jeho důvěru a také velkou otcovskou lásku. Nikdy by se neodvrátil od člověka, který prosí v takovéto nouzi. Po chvilce mu řekl: „Vrať se domů, tvůj syn je zdráv.“

Královský úředník se vracel domů s takovou radostí a pokojem ve svém srdci, jaký nikdy předtím nezažil. Uvěřil, že jeho syn je uzdravený a že Ježíš je skutečný Mesiáš.

V Kafarnaum zpozorovali, že se s dítětem něco děje. Horečka ustoupila, chlapcovy oči se rozjasnily a pohyby těla vypovídaly o tom, že se mu navrací síla. Náhle se cítil mnohem lépe a jeho radostný pohled všechny udivil. Po chvíli usnul, aby načerpal další sílu. Celá rodina byla z jeho uzdravení nadšená.

Městečko Kána se nacházelo nedaleko Kafarnaum. Kdyby úředník pospíchal, mohl se po rozhovoru s Ježíšem vrátit ještě téhož dne domů. Šel ale klidným a volným tempem a dorazil až k ránu. Když opouštěl svůj dům, byl zoufalý. Sluneční svit se zdál temný a zpěv ptáků mu v jeho situaci připadal jako výsměch. Nyní na vše pohlížel jinýma očima. Zdálo se mu, že celá příroda chválí Boha spolu s ním.

Ještě kráčel po cestě, když spatřil své služebníky, jak mu běží vstříc. Nemohli se dočkat, až mu sdělí tu novinu, že jeho syn je naživu a zcela zdráv!

Úředník však nebyl překvapen. Zeptal se jich: „Kdy se mu ulevilo?“ Odpověděli: „Včera v jednu hodinu odpoledne mu přestala horečka.“

Uvědomil si, že se tak stalo přesně ve chvíli, kdy ho Ježíš ujistil: „Tvůj syn je zdráv.“

Rozběhl se přivítat svého syna. Vroucně jej objímal a neustále děkoval Bohu.

Úředník si přál Ježíše více poznat. V následujících měsících proto pozorně naslouchal jeho učení a celá jeho rodina v Ježíše uvěřila. Obyvatelé Kafarnaum se dozvěděli o uzdravení úředníkova syna, což mělo vliv na to, že přijali Ježíšovo učení.

Mnohokrát se obracíme k Bohu teprve tehdy, máme-li nějaké potíže nebo přání. Ježíš slyší naše volání. Chce nám však dát mnohem více. Jeho touhou je navázat s námi upřímný, přátelský a důvěrný vztah, ve kterém bychom se sdíleli o všem, co prožíváme.

Stejně tak jako úředník z Kafarnaum se i my můžeme naučit zcela důvěřovat Bohu. Nechejme se vést Ježíšovými radami a zaslíbeními. Pokud Boha žádáme o cokoli ve shodě s jeho vůlí, můžeme si být jistí, že nás vyslyší v pravý čas.

K zamyšlení:

  1. Proč lidé z Nazaretu nepřijali Ježíše jako Mesiáše?
  2. Jaký měl Ježíš záměr, když uzdravil úředníkovo dítě?
  3. Proč královský služebník po rozhovoru s Ježíšem nespěchal ihned domů?
  4. Pokud máme opravdový a přátelský vztah s Ježíšem,
    jakým způsobem s ním rozmlouváme?

Biblické texty k tomuto tématu:

J 4,43–54; Fp 4,4–81J 5,14

19. kapitola - Žena u studny 21. kapitola - Uzdravení chromého
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím