Ten, který přichází
Ten, který přichází

64. kapitola - Uschlý fíkovník

63. kapitola - Vjezd do Jeruzaléma 65. kapitola - Opětovné očištění chrámu

„Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“
(Markovo evangelium 11,14)

Kněžím a vůdcům lidu se nepodařilo shromážděný dav umlčet. S naléhavostí se tedy obrátili na římské úředníky, kteří pozorně sledovali celý průvod. Snažili se je přesvědčit, že Ježíš je vůdcem vzpoury proti Římu, chce se zmocnit chrámu a vládnout v Jeruzalémě jako král.

Mezitím se Ježíši podařilo na okamžik utišit hlučící dav a smutným, avšak důrazným hlasem zopakovat, že nepřichází nastolit pozemskou vládu:

„Moje království není z tohoto světa.“

Vysvětloval, že to nebude trvat dlouho a půjde zpět ke svému nebeskému Otci, odkud se později opět vrátí ve velké slávě. Tehdy ho všichni lidé uznají za svrchovaného vládce.

Římští úředníci přemýšleli o jeho slovech. V Ježíšově tváři pozorovali lásku, dobrotu a důstojnost. Poznali, že tento muž žádnou vzpouru nepřipravuje. Z podněcování nepokojů nakonec obvinili kněze a vůdce lidu.

Ježíš zatím nepozorovaně vešel do chrámu, kde panoval klid, protože většina lidí teprve přicházela do města. Se zármutkem v srdci si chrám prohlížel. Po chvíli se setmělo, a tak se svými dvanácti učedníky odešel do Betanie. Lidé ho marně hledali, aby jej prohlásili za krále.

Celou noc trávil modlitbami ke svému Otci a za ranního rozbřesku se s učedníky znovu vypravil do chrámu.

Cestou procházeli sadem fíkovníků. Ježíš pocítil hlad, a tak se u jednoho zelenajícího se stromu zastavil. Tento fíkovník budil dojem, že jeho plody dozrály předčasně – byl už obalený listím. Fíkovníky mají totiž plody dříve než listy. Žádné fíky na něm ale nezrály a ani na okolních stromech žádné fíky nebyly. Svým vzhledem strom dokonale klamal. Ježíš si ho prohlédl a prohlásil:

„Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“

Druhého dne opět procházeli kolem tohoto fíkovníku. Měl opadané listí a suché větve. Učedníci se vylekali, protože Ježíš ještě nikdy nezpůsobil nic, co by vedlo k zániku.

Chtěl jim pouze předat vážné ponaučení, a proto využil symboliky neplodného fíkovníku. Strom představoval duchovní stav židovského národa. Stejně jako listnatý fíkovník se i židovské náboženství se svým velkolepým chrámem a působivými obřady zdálo nádherné. Lidem vyznávajícím Boha však chyběla láska, pokora a zájem o druhé.

Ostatní fíkovníky, které rostly v sadu a neměly listí, znázorňovaly pohanské národy. Ty neznaly Boha, a nemohly tedy znát ani Boží principy a zásady. Nesnažily se ale vypadat svatě. Jejich poznání Boha mělo teprve přijít.

Židovský národ však Boha vyznával. Bůh proto od něho očekával ovoce dobrého a prospěšného života. Ježíš doufal, že se v Izraeli setká s vírou a poznáním Boha, pokorou, obětavostí, dobrotou a touhou po záchraně lidí z celého světa. Pýcha a sobectví ale zcela zastínily lásku k Bohu a k člověku. Neplodný a uschlý strom znázorňoval hřích lidu a přicházející zkázu. Poukazoval na úděl židovského národa, až od něj Bůh odvrátí svou milost. Odmítl se s ostatními národy dělit o obdržená požehnání, a proto je už nebude nadále dostávat.

Prokletí fíkovníku je výstrahou všem církvím i křesťanům. Je mnoho lidí, kteří se považují za následovníky Ježíše, žijí však jen pro své vlastní zájmy a nehledají Boží vůli. Tváří se jako pěkně vypadající fíkovník. Formálně navštěvují církevní společenství, ale většinu času tráví neužitečnými aktivitami, zábavou a o druhé se příliš nezajímají. Ježíš projevil nesouhlas s povrchností, formálností a přetvářkou. Lidé, kteří otevřeně hřeší, mají menší vinu než ti, kdo předstírají, že slouží Bohu, ale žádné ovoce k jeho slávě nepřinášejí.

Přes tisíc let židovský národ nepřijímal Boží poselství, pronásledoval a zabíjel Boží proroky. Během života Ježíše Krista tomu nebylo jinak. Duch svatý sice působí na každého, pokud však člověk neustále odmítá, po určité době už není schopen vnímat jeho hlas a své srdce před Božím vlivem navždy zatvrdí. Tak tomu bylo i u lidí v Jeruzalémě. Ježíš sice udělal pro jejich záchranu vše, ale oni odmítli volání Božího Ducha, a tak zavrhli svoji jedinou naději.

Ježíš plakal nejen nad Jeruzalémem, plakal též nad všemi lidmi na celém světě, kteří nepřijali jeho lásku a nabídku záchrany. Mnozí lidé se dnes ubírají stejnou cestou jako tehdejší židovský národ. Boží Duch k nim promlouvá a vyzývá je ke změně života, oni však nechtějí vyznat svá provinění a zavrhují Boží poselství i jeho posly.

V dnešním pokřiveném světě se Ježíšovi učedníci staví proti záplavě mravní zkaženosti a předsudků. Lidé odmítají život budovaný na Božích principech a radách obsažených v Bibli. Chtějí žít svým vlastním životem, podle svých měřítek a hodnot, čímž si často způsobují nemalé potíže a trápení. Usilují o nezávislost a falešnou svobodu, jejímž důsledkem je odloučení od Boha a ztráta věčného života. Nicméně Bůh nemá v úmyslu vyvracet každou námitku, kterou zatvrzelý člověk proti jeho pravdě vznese. Boží slova mu pak zůstanou tajemstvím.

Ježíš dnes přebývá v nebesích. Prožívá smutek nad každým člověkem, který si neuvědomuje svůj stav odloučení od Boha a nevidí, jak nutně Pána Boha potřebuje. Prožívá však i nesmírnou radost ze všech lidí, kteří jej přijmou. Těší se na společenství s nimi, které bude trvat po celou věčnost.

K zamyšlení:

  1. Proč byl neplodný fíkovník vhodnou ilustrací stavu židovského národa?
  2. Jaké poučení si z tohoto příběhu mohou vzít dnešní následovníci Boha?
  3. Jak se mohou lidé natrvalo odloučit od Boha?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mk 11,11–14; Mt 21,17–22; L 9,56; Mi 7,18; Ez 33,11Jr 6,19

63. kapitola - Vjezd do Jeruzaléma 65. kapitola - Opětovné očištění chrámu
Sdílet

Seznam kapitol

Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím