61. kapitola - Zacheus

„Co je pro člověka nemožné, může Bůh učinit.“
(Lukášovo evangelium 18,27)

Město Jericho, obklopené vápencovými pahorky a roklemi, zářilo jako smaragd. Četné množství vyvěrajících pramenů zavlažovalo přilehlé pestrobarevné zahrady. Jericho bylo významné obchodní centrum plné obchodníků, celníků, úředníků a vojáků.

Žil zde také vrchní výběrčí daní jménem Zacheus. Díky úřadu, který zastával, měl moc a velký majetek. Občané města výběrčími daní z řad Izraelců pohrdali, což Zacheovi velmi vadilo. Tak moc si přál změnit svůj život!

Jednoho dne se doslechl o Ježíši, jak laskavě a vlídně přistupuje i k lidem na okraji společnosti. Již dříve slyšel výzvu Jana Křtitele k pokání a opuštění zlých činů. Teď se jej zmocňovala naděje. Chtěl udělat opravdové pokání a začít nový život. Povzbudila ho i zpráva, že také jeden z nejbližších Ježíšových učedníků býval dříve výběrčím daní.

Zacheus už nechtěl dlouho váhat a rozhodl se k činu. Začal lidem vracet vše, oč je nečestně připravil. Od této chvíle jednal se všemi lidmi poctivě.

Zpráva o Ježíšově příchodu do Jericha se šířila rychle a Zacheus zatoužil spatřit Ježíše na vlastní oči. Protože byl malého vzrůstu a v přeplněných ulicích by Ježíše neviděl, předběhl celý průvod, hbitě vyšplhal na fíkovník a netrpělivě vyhlížel Kristovu tvář.

Ježíš zanedlouho procházel kolem a náhle se pod fíkovníkem zastavil. Podíval se vzhůru a zavolal: „Zachee, slez rychle dolů, dnes budu ve tvém domě hostem!“ Zacheus nemohl uvěřit vlastním uším. Okamžitě seskočil ze stromu a celý nadšený doprovodil Ježíše k sobě domů. Lidé však s opovržením reptali: „Jde na návštěvu k takovému hříšníkovi!“

Zacheus byl zcela ohromen Ježíšovou laskavostí a zájmem a chtěl nějak vyjádřit vděčnost. Najednou se zastavil a před celým zástupem prohlásil: „Pane, polovinu svého majetku rozdám chudým, a koho jsem okradl, tomu to čtyřnásobně vynahradím.“

Nato Ježíš řekl: „Dnes se pro tohoto muže a jeho rodinu všechno mění. Plným právem nyní patří k Božímu lidu. Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené.“

Učedníci se tak přesvědčili o pravdivosti Ježíšových slov, když řekl: „Co je pro člověka nemožné, může Bůh učinit.“ Viděli, jak může i bohatý člověk díky Boží milosti a odpuštění přijmout zásady Božího království.

Dříve než se Zacheus s Ježíšem setkal, hluboce nad svým životem přemýšlel. Litoval špatných činů a začal jednat jinak. Jeho první odpovědí na Ježíšovu dobrotu a milost byl zájem o chudé a trpící v jeho okolí. Pokání, které nepřináší praktické změny v životě, není pravé. Vliv Ježíšova slova přetváří povahu a jednání člověka. Svatost se projevuje plnou oddaností Bohu a nebeským zásadám lásky, spravedlnosti, pravdy a milosti.

Křesťané by měli ve svém životě jednat tak, jak by na jejich místě jednal Ježíš – poctivě, pravdomluvně a s čistými pohnutkami. Pokud jsme někoho nepoctivým jednáním poškodili, podvedli nebo ošidili, i kdyby to snad bylo v mezích zákona, měli bychom se přiznat a udělat pro nápravu vše, co je v našich silách.

Ježíš vysvětloval Zacheovi a celé jeho rodině principy Božího království. Rabíni je kvůli tomu vyloučili ze synagogy. Přesto však byli tou nejšťastnější rodinou v Jerichu, neboť trávili vzácné chvíle v přítomnosti Dárce života a obdrželi jeho požehnání.

Zacheus přijal Ježíše nejenom jako vzácného hosta, přijal jej především za svého osobního Zachránce. Pro náboženské vůdce sice Zacheus zůstal pouhým hříšníkem, Ježíš v něm ale viděl vzácného člověka, který se opravdově odevzdal Bohu a začal nově žít.

K zamyšlení:

1. Po čem toužil Zacheus?
2. Jak můžeme poznat skutečné pokání?
3. Jakým způsobem se projevuje svatost?
4. Jaké principy by měli křesťané uplatňovat v podnikání?

Biblické texty k tomuto tématu:

L 19,1–10; L 3,13; Mk 10,23.26; L 18,27; Lv 25,35–37; Lv 25,17; Ez 33,15–16; Ga 3,7