17. kapitola - Setkání s Nikodémem

„Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.“
(Janovo evangelium 3,3)

Jedním z vůdců lidu, kterého zasáhlo učení prostého muže z Galileje, byl Nikodém – bohatý, vzdělaný a vážený učitel. Ježíšova slova pravdy jej velice zaujala a měl touhu dozvědět se ještě více.

Nemálo kněží a vůdců lidu začalo Ježíše nenávidět, když je vyhnal z chrámu. Takovou opovážlivost od člověka, který v jejich očích nic neznamenal, nechtěli nechat jen tak. Rozhodli se ukončit jeho působení. Současně se však Ježíše obávali, neboť si byli vědomi jeho zvláštní moci.

Ne všichni souhlasili s tím, aby byl Ježíš umlčen. Bylo zřejmé, že v něm působí Duch svatý, a někteří lidé se zdráhali vzdorovat Bohu. V izraelských dějinách působilo mnoho Bohem poslaných proroků, jejichž poselství vůdci lidu zavrhli a proroky zabili, což vždy přineslo židovskému národu zkázu. V područí Římanů se Izraelité také ocitli kvůli zavržení Božího varování a výzvy k nápravě. Upřímní lidé se nechtěli lehkovážně vzepřít Božímu poselství, aby nepřivedli národ do dalšího neštěstí.

Když nejvyšší židovská rada projednávala Ježíšovo působení, Nikodém vyzýval k rozvážnosti a zdrženlivosti: „ Jestliže je Ježíš prorok poslaný Bohem, bylo by velkou chybou jeho poselství zavrhnout.“ Tuto námitku kněží prozatím přijali a nějakou dobu proti Ježíši nic veřejně nepodnikli.

Nikodém pečlivě studoval proroctví o Mesiáši. Čím hlouběji je studoval, tím více byl přesvědčen, že Ježíš je ten Zaslíbený. Byl u toho, když Ježíš vyčistil chrámové nádvoří od nepoctivých obchodníků. Viděl uzdravení nemocných i utěšování chudých a slyšel jejich radostné a hlasité chválení Boha. V Ježíšových činech vnímal působení Boží síly.

Tento vážený přední muž se však zdráhal přijít za Ježíšem veřejně. Bylo by pro něj ponižující, kdyby byl spatřen s tím neznámým učitelem z Galileje. Kdyby se o tom dozvěděli ostatní členové velerady, jistě by se mu vysmáli nebo by ho očernili. Rozhodl se proto Ježíše navštívit v ústraní. Když se dozvěděl, že Ježíš bude přes noc na Olivové hoře, počkal na setmění a vydal se za ním.

Při setkání s Ježíšem byl napjatý, ale své rozpoložení zakrýval sebevědomým a vážným vystupováním. „Mistře, víme, že jsi učitel poslaný od Boha. Kdyby za tebou nestál sám Bůh, nemohl bys dělat takové zázraky, jaké jsi nám ukázal.“

Nikodém předpokládal, že když těmito slovy vzdá Ježíši poctu, získá si jeho přízeň. Ve skutečnosti ale vyjádřil, že nevěří Ježíšovu poslání. Nenazval jej Mesiášem, ale pouze učitelem.

Ježíš na Nikodémova slova neodpověděl. Věděl, že upřímně hledá pravdu. Podíval se mu do očí a laskavým a tichým hlasem řekl: „Víš, na čem záleží? Na tom, aby se člověk znovu narodil, protože jinak nevstoupí do Božího království.“

Nikodém přišel za Ježíšem, aby s ním diskutoval o pravdě. Ježíš se však nenechal vtáhnout do teoretických úvah a přešel rovnou k věci. Jinými slovy mu řekl: „Nepotřebuješ další a další informace. To, co potřebuješ, je duchovní znovuzrození. Nemůžeš porozumět nebeským zákonitostem, dokud se tvoje srdce neobnoví a nepřijmeš nový život od Boha. Pokud u tebe nenastane tato změna, nemá význam hovořit o mém poslání a moci.“

Nikodém byl otřesen. Naslouchal Janu Křtiteli, jak káže o potřebě pokání a křtu. Souhlasil s tím, že lidé mají velké předsudky a malý zájem o duchovní věci. Vůbec mu ale nepřišlo na mysl, že by se to mohlo týkat i jeho samotného! Byl přísný farizeus, který si zakládal na svých dobrých skutcích a správném jednání. Nemohl si vůbec představit, že by nebyl dostatečně svatý a neměl podíl na Božím království.

Myšlenka o znovuzrození pro něj nebyla nová. Lidem z cizích zemí, kteří se připojili k židovské víře, se často říkalo znovuzrozené děti. Nikdy by jej ale nenapadlo, že on jako pravověrný Žid by potřeboval prožít takovou změnu. Farizejská pýcha se střetla s opravdovou touhou poznat pravdu.

Nikodém neskrýval překvapení a roztrpčení. Takovou odpověď nečekal. Ježíšovo tvrzení považoval za přehnané a směšné a rozhodl se odpovědět jízlivou otázkou: „Znovu se narodit v mém věku? Cožpak se někdo může vrátit do matčina těla a narodit se podruhé?“

Ježíš se s ním nepřel a svá slova vysvětlil: „ Jestliže se s člověkem nestane zásadní proměna, není na něm patrný nový život z Ducha a není na znamení toho pokřtěn, nemůže vstoupit do Božího království.“

Nově se narodit

Ježíš dále pokračoval: „Když se člověk narodí, je tělesnou bytostí. Teprve Boží Duch v člověku probouzí duchovní život. Nediv se mým slovům o znovuzrození.“

Srdce člověka má od přirozenosti sklon ke zlu a nic lidského jej z toho nemůže vyléčit. Každý, kdo se snaží získat místo v nebi na základě dodržování jakýchkoli pravidel, usiluje o nemožné. Křesťanský život není úprava či vylepšení dosavadního způsobu života, je to úplná změna smýšlení, charakteru a postoje. Duch svatý proměňuje lidské srdce k novému životu. Člověk opouští hříšné myšlenky a zříká se špatného jednání. Hněv, závist a hádky nahrazuje láska, pokora a pokoj. Znovuzrozený člověk již nežije jako dříve.

Nikodém se zamyslel, ale stále nechápal. Ježíš tedy použil další přirovnání: „S Duchem svatým je to jako s větrem. Nemůžeš ho ovládat, ale pozoruješ jeho účinky. Tak se člověk znovu narodí z Ducha.“

Podle šelestu listů na stromech můžeme rozpoznat vanutí větru, ale nemůžeme ho vidět. Stejně tak působí i Duch svatý na lidská srdce. Jeho tichý hlas nás zve do Božího království. Působení Boha můžeme vnímat v různých životních situacích. Boží volání zaslechneme při čtení Bible, během poslechu Božího slova, při pozorování krás přírody nebo když nasloucháme hlasu svědomí.

Často se nedá přesně určit chvíle a místo, kdy došlo ke změně nitra člověka. U někoho sice může přijít nezapomenutelný a zlomový okamžik, kdy své srdce odevzdá Pánu Ježíši, rozhodnutí pro Krista je však vždy výsledkem dlouhého a trpělivého působení Ducha svatého.

Nikodémova proměna

Nikodém se udiveně zeptal: „ Jak toho všeho dosáhnu?“

Ježíš se podivil: „ Jsi učitelem Božího národa, a toto nevíš?“ Nikodém se možná cítil uraženě, ale vlídný výraz Ježíšovy tváře ho vedl k dalšímu naslouchání. Když mu Ježíš vysvětloval, že jeho posláním je zřídit království duchovní, ne to pozemské, byl očividně zklamán. Ježíš pokračoval: „ Jestliže nechápeš, když jsem k tobě mluvil o pozemských věcech, a nevěříš, jak porozumíš tomu, až budu mluvit o těch nebeských?“

Kněží, kteří utekli z chrámového nádvoří, se velmi snažili, aby budili dojem svatosti, ale ve svých srdcích čistotu neměli. Přísně se drželi doslovného znění zákona, unikal jim však jeho smysl. Potřebovali přesně to, co Ježíš vysvětloval Nikodémovi – nové srdce.

Znali výroky Písma na toto téma. Významný král Izraele, David, pronesl modlitbu: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“ Prostřednictvím proroka Ezechiele Bůh zaslíbil: „Dám vám nové srdce, vaše smýšlení cele proměním. Nahradím vaše neoblomné a zatvrzelé srdce srdcem plným soucitu a lásky. Obdařím vás svým duchem a povedu vás, abyste sami zachovávali má nařízení a respektovali můj zákon.“

Nikodém věděl o těchto textech, ale teprve teď jim začínal rozumět. Uvědomil si, že přísné zachovávání každého nařízení zákona nemůže člověku zajistit vstup do Božího království… Z lidského pohledu žil počestným a dobrým životem, v Ježíšově přítomnosti však cítil, že nemá čisté myšlenky ani některé pohnutky.

Ježíšova slova však Nikodéma zaujala. Ježíš tedy pokračoval: „Vzpomínáš si, co Izraelitům zachránilo život na poušti, kde je ohrožovali jedovatí hadi? Jak Mojžíš vyzvedl na sloup bronzového hada, a kdo na něj pohlédl s vírou, zachránil si život? Tak i já musím být vyzdvižen na kříž. Každý, kdo ve mne uvěří, ujde smrti a obdrží věčný život.“

Tento příběh z dějin Izraele Nikodém dobře znal. Když Izraelci vyšli z Egypta do země zaslíbené, putovali dlouhé měsíce pouští. V nečekaném okamžiku se v jejich táboře objevilo ohromné množství jedovatých hadů. Kdo byl uštknut, zemřel. Lidé naléhavě volali k Bohu o pomoc. Hospodin řekl Mojžíšovi, aby vyrobil měděného hada, připevnil ho na tyč a zvedl nahoru. Nato Mojžíš všechny vyzval, aby se v případě uštknutí podívali na tohoto hada a tím si zachránili život.

Lidé věděli, že měděný had nemá žádnou magickou moc, aby jim pomohl. Vyjadřoval symbol Zachránce. Když se Izraelité chtěli vyléčit z hadího uštknutí nebo toužili po odpuštění hříchů, nemohli sami ve své síle udělat nic jiného než projevit víru v Boží pomoc. Uštknutí lidé nedostali žádné vysvětlení, jak je možné, že je pohled na měděného hada uzdravil. Mohli však poslechnout Boha, pohlédnout na hada s vírou a zachránit se.

Nikodém pochopil. Od této chvíle začal přistupovat k Písmu jinak. Nestudoval je proto, aby měl rozsáhlejší znalosti, které by použil při diskusích, ale proto, aby Bůh naplňoval jeho nitro Boží láskou, pokojem, nadějí a jistotou spasení. Začal naslouchat Božímu duchu a postupně porozuměl pravé podstatě Božího království.

V rozhovoru s Nikodémem Ježíš poodhalil plán záchrany lidí a své poslání ve světě. Už nikdy tak podrobně nevysvětlil, jaká proměna se musí stát s člověkem, který touží po věčném životě v Božím království. Nikodém si získané poznání nenechal pro sebe, ale ostatní vůdcové lidu takové myšlenky odmítli.

Ježíšova slova však nebyla zapomenuta. Nikodém sledoval Ježíšovo působení a studoval jeho učení. Úspěšně také mařil nekalé plány velerady proti Ježíši. Ve chvíli, kdy byl Ježíš odsouzen a přibit na kříž, si vzpomněl na příběh o měděném hadovi a rozpoznal v Ježíši Zachránce světa.

Po Ježíšově vzkříšení a návratu do nebe se Ježíšovi učedníci častokrát schovávali před pronásledováním a vězněním. Nikodém jim poskytoval pomoc. Ten, který kdysi býval tak opatrný a nenápadný, později vynaložil celé své jmění na podporu křesťanů, kteří šířili zprávu o Ježíši. Vysloužil si za to výsměch, nenávist a pronásledování od lidí, kteří mu dříve prokazovali úctu.

S tím, o čem hovořil s Ježíšem, se Nikodém svěřil apoštolu Janovi, který rozhovor zaznamenal ve svém spisu o Ježíšově životě a učení. Pravdy, které se oné noci od Ježíše dozvěděl, jsou stejně důležité i pro nás v dnešní době.

K zamyšlení:

1. Proč Nikodém váhal přijít za Ježíšem veřejně?
2. V čem je vítr podobný působení Ducha svatého?
   Jak můžeme vnímat vliv Božího ducha?
3. Měl měděný had na poušti nějakou magickou moc?
   Proč byli uzdraveni lidé, kteří na něj pohlédli?
4. Jak můžeme být spaseni? Co je to víra?

Biblické texty k tomuto tématu:

J 3,1–17; Jb 14,4; Ř 8,7; Mt 15,19; Iz 64,5; Ž 51,12; Ez 36,26–27; Sk 4,12;
Sk 5,31; Ž 40,9