6. kapitola - Mudrci z východu

„Vešli do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií.“
(Matoušovo evangelium 2,11)

Když se za dnů krále Heroda narodil v judském Betlémě Ježíš, přišli do Jeruzaléma mudrci z východu a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

Tito mudrci z východu byli filozofové a učenci, jedni z nejbohatších a nejvzdělanějších lidí ve své zemi. Ostatní lidé si vážili jejich moudrosti, dobrosrdečnosti a čestnosti. Někteří jiní filozofové byli spíše mágové obelhávající ze ziskuchtivosti prostý lid.

Při zkoumání hvězdné oblohy byli mudrci nesmírně ohromeni její mnohotvárností, hloubkou a řádem. Dospěli proto k přesvědčení, že existuje její Stvořitel. Velmi si přáli dozvědět se o něm více, a tak začali studovat hebrejská Písma. Měli o nich povědomí, protože v jejich zemi kdysi sídlil prorok Balaám, který předpověděl úspěch Izraele a příchod Mesiáše. Jeho slova se po staletí předávala z generace na generaci.

 Když tito mudrci studovali starozákonní Písma, našli mnoho zaslíbení o Mesiáši. Rozpoznali blízkost jeho příchodu a uvědomili si, že Mesiáš změní svět odhalením většího poznání Boha.

Jedné noci spatřili na obloze záhadnou zář, jež osvětlila pahorky nad Jeruzalémem. Jakmile zář pohasla, objevila se jasná hvězda. Nebyla to ani stálice, ani planeta, ale zvláštní hvězda, která každou noc jasně svítila na stejném místě.

Tato „hvězda“ byla ve skutečnosti seskupením oslnivě zářících andělů. To však mudrci nevěděli. Tušili ale, že má nějaký zvláštní význam, a proto se radili s kněžími a filozofy a zkoumali svitky z dávných dob. V Balaámově proroctví četli: „Vidím panovníka, jenž vzejde v Izraeli jako hvězda na obloze.“

Mudrci nabyli přesvědčení, že záhadná hvězda je znamením příchodu zaslíbeného Vládce. A Bůh jejich hledání pravdy odměnil. Ve snu jim sdělil, aby se vydali na cestu a našli právě narozeného Krále… V jejich zemi bylo zvykem věnovat čerstvě narozeným členům královské rodiny vzácné dary, a proto s sebou vzali ty nejhodnotnější dary, které měli.

Cesta nocí

Jestliže chtěli mudrci následovat hvězdu, museli cestovat v noci. Během mnoha hodin putování si připomínali zaslíbení Písma. Při každé zastávce k odpočinku si četli svitky a docházeli k ještě silnějšímu přesvědčení, že je vede sám Bůh. Následovali hvězdu jako viditelné znamení, ale ještě mocnějším znamením byl hlas jejich srdce. Dlouhá cesta ubíhala rychle, neboť šli s nadějí a radostí.

Konečně dorazili do izraelské země. Když sestupovali z Olivové hory k Jeruzalému, hvězda se nad chrámem zastavila a pomalu se ztrácela z dohledu. S ohromnou nedočkavostí vešli do města. Předpokládali, že všichni budou mluvit o narození Mesiáše. Ať se však na to ptali kohokoli, nikdo jim nedokázal odpovědět. Dorazili až k chrámu a zjistili, že ani tam nikdo neví o právě narozeném králi. Byli překvapeni, poněvadž místo s radostí se na ně lidé dívali se strachem a opovržením.

Dokonce ani samotní kněží a učitelé Písem neprojevili o jejich tvrzení a otázky žádný zájem. Dívali se na ně svrchu jako na pohany, nežidy, kteří nejsou lepší než jimi opovrhovaní Římané a Řekové. Ve skutečnosti byli ale mudrci Bohu blíže než kněží svázaní předsudky a tradicemi.

Podezření krále Heroda

Zpráva o příchodu mudrců z východu se rychle šířila celým městem. Jejich hledání narozeného Mesiáše způsobilo rozruch, který se donesl až do paláce krále Heroda. Zvěsti o novém králi Heroda znepokojily. Původem byl cizinec a věděl, že jej lid, kterému vládne, nenávidí. Jeho jedinou jistotou byla přízeň Římanů. Kdyby se nyní narodil právoplatný král, měl by nárok na trůn izraelského království právě on.

Herodes se domníval, že se kněží spolčili s cizinci hledajícími Mesiáše, aby tím povzbudili lid a svrhli jej z trůnu. O svém podezření však nikomu nic neřekl. Do paláce si zavolal kněze a znalce Písem a vyptával se jich na proroctví zmiňující místo narození Mesiáše.

Přední židovští muži se cítili uraženi tím, že se jich král vyptává na tyto pohanské cizince. Dávali Herodovi najevo, že je vůbec nezajímá cíl návštěvy mudrců. To Heroda rozzuřilo. Myslel si, že před ním kněží něco skrývají. Pohrozil jim násilím a přikázal, aby mu přesně odpověděli na otázky spojené s narozením Mesiáše.

Poukázali mu na slova proroka Micheáše: „Betléme, nejsi poslední v Judsku, z tebe vyjde vévoda, který se bude starat o můj lid jako pastýř o ovce.“

Po vyslechnutí proroctví se Herodes tajně sešel s mudrci. Vnitřně byl rozzuřen, ale před cizinci zachovával klidnou a vlídnou tvář. Zeptal se jich, kdy se hvězda objevila. Naoko se radoval, když mu řekli o narození Mesiáše. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně zjistěte vše o tom dítěti, a až je najdete, přijďte mi to oznámit; také se mu půjdu poklonit.“ Oni krále vyslechli a vydali se na cestu.

Židovští kněží věděli o narození Mesiáše více, než dávali veřejně najevo. Zpráva o andělech, kteří se zjevili pastýřům, se roznesla po Jeruzalémě, ale rabíni ji pokládali za smyšlenou a nevěnovali jí pozornost. Sami se mohli vydat najít právě narozeného Ježíše a mudrce k němu přivést.

Pokud by lidé uvěřili zprávám pastýřů a mudrců, začali by pochybovat nad úlohou svých vůdců. Vyšlo by najevo, že kněží a učitelé Písem nejsou jediní, kdo znají pravdu pocházející od Boha. Pyšní a domýšliví učitelé by se nikdy nesmířili s tím, že by jim pohanští mudrci měli co říci. Nechali se slyšet, že je nemožné, aby je Bůh opomenul a aby mluvil k nevzdělaným pastýřům nebo k pohanům. Židovští vůdci dali zcela jasně veřejně najevo, co si myslí o zprávách, které znepokojily Heroda a současně nadchly lid v Jeruzalémě. Ani se neobtěžovali jít do Betléma a raději hlásali, že zprávě o narození Mesiáše věří pouze nevzdělanci nebo fanatici.

To byl počátek zavržení Ježíše židovskými vůdci. Od této chvíle jejich tvrdohlavá pýcha rostla do žárlivé nenávisti. Zatímco Bůh poskytoval světlo pravdy ostatnímu světu, židovští vůdci před ním zavírali svá srdce.

Stmívalo se, když mudrci opouštěli Jeruzalém. Byli zklamaní přístupem a podivným chováním kněží a zapochybovali, jestli je skutečně vedl Bůh. K jejich velké radosti se však znovu objevila jasná hvězda a zavedla je do Betléma.

Skutečný Král

U právě narozeného krále nenašli mudrci ani královskou stráž, ani kněží, učence či představitele lidu. Nalezli pouze malé dítě v jeslích a jeho prosté rodiče. Mohlo by toto dítě být skutečně Tím, o kom se píše v Písmech, Tím, kdo pozvedne Izrael a jehož poselství se rozšíří do celého světa?

„Vešli do domu a našli tam dítě s jeho matkou Marií. Padli před ním na kolena a klaněli se mu.“ Vedeni Duchem svatým v něm poznali Boží přítomnost a vírou jej přijali za svého Mesiáše. Předali mu své dary – zlato, kadidlo a draho-
cenný olej.

Účel cesty mudrců byl splněn. Začali se připravovat na návrat do Jeruzaléma, aby králi Herodovi sdělili, co právě viděli. Nenapadlo je, že by Herodes plánoval dítěti ublížit. Zdál se jim však sen, ve kterém je Bůh důrazně varoval, aby se již k Herodovi nevraceli. Vydali se tedy zpět domů jinou cestou.

Josef měl podobný sen, v němž mu anděl nařídil, aby rychle opustil Betlém a vydal se do Egypta. „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uteč s nimi do Egypta; tam zůstaň, dokud ti neřeknu.“ Josef neztrácel čas a ještě za tmy spolu s Marií a dítětem odešel z města.

Bůh povolal mudrce, aby upoutal pozornost Izraelitů k narození Mesiáše. Otázky mudrců v Jeruzalémě, Herodova žárlivost, reakce kněží – to vše vedlo mnoho lidí k zamyšlení nad proroctvími o Mesiáši. Uvažovali nad tím, že se skutečně muselo odehrát něco velkolepého.

Satan byl odhodlán Ježíše zničit. Chtěl zabránit tomu, aby se lidé seznámili s Boží pravdou. Všemohoucí Bůh však bděl nad svým Synem a Josefovi, Marii i Ježíšovi poskytl útočiště v Egyptě. Marie s Josefem použili dary mudrců k pokrytí nákladů na cestu a pobyt v této cizí zemi.

Herodův rozkaz

Král Herodes netrpělivě očekával návrat mudrců do Jeruzaléma. Když se dlouho nevraceli, pojalo ho podezření. Připadalo mu, že kněží a učitelé Zákona proti němu zosnovali plán a mudrce varovali. Čím déle čekal, tím byl zuřivější. Když se mu nepodařilo docílit svého záměru lstí, rozhodl se použít sílu. Na malém královském dítěti chtěl Židům ukázat, co se stane, pokud by chtěli ohrozit jeho postavení na trůnu.

Ve svém hněvu poslal do Betléma vojáky a nařídil jim zabít všechny děti ve věku do dvou let. Smutné scény, které se v tomto městečku odehrály, byly naplněním proroctví: „Slyším nářek, pláč a bědování. To matka oplakává své syny a nedá se utěšit, protože jsou mrtví.“

Kdyby byl židovský národ věrný Bohu, Bůh by jej bedlivě chránil. Židé se však nedrželi Božích ustanovení a odmítli tak svoji jedinou ochranu před zlem. Lidé nestudovali Písma, aby se z nich dozvěděli více o Bohu a jeho vůli pro svůj život. Zaměřili se pouze na některá proroctví, jež předpovídala slávu pro Izrael a varovala před vlivem pohanských národů. Rozhlašovali, že Mesiáš přijde jako král a dobyvatel a zničí jejich pohanské nepřátele.

Takové výroky Židů vyvolávaly u vládců, jako byl Herodes, nenávist jak k Židům samotným, tak k Mesiáši. Jejich postoj a neuvážená slova měly velký vliv na vyvraždění dětí v Betlémě. Satan se pokoušel využít pýchy Izraelitů k zahubení Ježíše.

Herodovo kruté řádění v Betlémě bylo jedním z jeho posledních činů. Krátce po zavraždění nevinných dětí skončil Herodův život hroznou smrtí. Když zemřel, sdělil anděl Josefovi, že se může se svou rodinou vrátit z Egypta zpět. Josef se chtěl usadit v Betlémě, městě Davidově, neboť Ježíš byl dědicem Davidova trůnu. Herodovo území bylo tehdy rozděleno na tři části a v Judeji, kde se nacházel Betlém, vládl Herodův syn Archelaos. Josef se obával, že se Archelaos pokusí ublížit Ježíši stejně tak, jako jeho otec.

Odešel proto s Marií na bezpečné místo do galilejského Nazareta, kde dříve bydlel. Na tomto místě Ježíšova dětství a dospívání se naplnilo proroctví, že bude nazván „Nazaretský“. Na území Galileje žilo mnohem více cizinců než v Judeji, lidé se tam nezabývali jen židovskými otázkami a zdejší vládci nevěnovali zprávám o Mesiáši tolik pozornosti.

Pro malého Ježíše nebylo na této zemi žádné místo klidné a bezpečné. Bůh nemohl svěřit jeho ochranu pouze do rukou chybujících lidí. Poslal své anděly, aby jej doprovázeli a ochraňovali až do konce jeho poslání – dokud nebude zabit těmi, které přišel zachránit.

K zamyšlení:

1. Ze kterých pramenů se mudrci dozvěděli o Stvořiteli
   a o přicházejícím Mesiáši?
2. Jaké podezření pojal Herodes, když uslyšel o mudrcích?
3. Proč kněží a učitelé nechtěli věnovat pozornost vyprávění pastýřů a mudrců?
4. K čemu byly použity dary mudrců?
5. Proč Bůh neochránil židovské rodiny v Betlémě před krveprolitím, při němž zahynuly nevinné děti?
6. Proč byl Nazaret pro Josefovu rodinu bezpečnějším místem než Judsko?
7. Židé svými mnohými postoji vytvářeli u některých lidí nenávist, která vedla k betlémskému krveprolití. Mohou být i křesťané zodpovědní za nenávist některých lidí či národů vůči nim a vůči Pánu Bohu?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 2,1–23; Nu 24,17; Jr 31,15