39. kapitola - Nasycení velkého davu

„Ježíš jim odvětil: Kam by chodili, dejte jim najíst vy!“
(Matoušovo evangelium 14,16)

Ježíšovi učedníci se domnívali, že našli klidné, nikým nerušené místo. Jakmile však lidé zjistili, že Ježíš odešel, začali ho okamžitě hledat. Někteří si všimli, kterým směrem s učedníky na lodi odjel a vydali se za ním. Pluli na loďkách, jiní šli podél jezera pěšky.

Blížily se Velikonoce a mnozí poutníci přicházející na svátky do Jeruzaléma chtěli Ježíše vidět. Když se mezi lidmi zanedlouho rozšířila zpráva o místě, na kterém se nachází, začaly tam proudit nekonečné davy lidí. Nakonec se shromáždilo přes pět tisíc mužů, žen a dětí.

Ježíš ze svahu pohlédl na to obrovské množství lidí a pocítil lítost. Stáli tam jako ovce bez pastýře. Našel si místo, odkud by k nim mohl promluvit a bylo jej dobře slyšet.

Brzy mělo zapadnout slunce, ale nikdo neodcházel domů. Ježíš se lidem věnoval celý den, aniž by se najedl nebo si odpočinul. Nechtěl je opustit, poněvadž měli o jeho slova velký zájem. Učedníci začali na Ježíše naléhat, aby se už se zástupy rozloučil, mnoho jeho posluchačů totiž od rána nejedlo. Navrhovali, aby si lidé šli koupit něco k jídlu do okolních měst a vesnic.

Ježíš však namítl: „Kam by chodili, dejte jim najíst vy!“ Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kolik budeme potřebovat chlebů, aby se všichni najedli?“

Filip se rozhlédl kolem sebe a odpověděl mu: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to bylo málo, na každého by se nedostalo.“

Ježíš se zeptal, kolik je mezi lidmi jídla. Ondřej mu oznámil: „ Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka v moři!“

Ježíš je požádal, aby mu chleby i ryby přinesli. Dále nařídil učedníkům, aby početný dav lidí rozdělili do skupin po padesáti nebo po stu. Chtěl, aby každý viděl, co udělá. Když se všichni usadili, vzhlédl k nebi a poděkoval Bohu za pokrm.

Začal lámat chléb na kousky a podávat učedníkům, aby jej předávali dále. Stejně tak i ryby. Všichni se dosyta najedli, dokonce ještě zůstalo dvanáct plných košů nalámaných chlebů a ryb.

Ježíš konal zázrak jen tehdy, když to bylo skutečně nutné a naskytla se přitom příležitost přivést lidi k poznání Boha. Prostý pokrm, chleba a ryby, který byl každodenní stravou v rodinách rybářů, přinášel mnohá ponaučení. Ježíš mohl lidem připravit bohatou hostinu, ale takové jídlo by nebylo pravým požehnáním. Lidé měli z odpočinku v přírodě a z obyčejného jídla větší radost, než jakou mají hosté na přepychových hostinách.

Kdyby dnes lidé žili jednoduchým životním stylem v souladu s přírodou, byl by dostatek jídla pro všechny rodiny na zemi. Lidé by netoužili po mnohých, často zbytečných věcech, neztráceli by čas jejich pořizováním a mohli by se více věnovat rozvoji Božího díla. Lidské sobectví a nestřídmost přispívají k bídě a nespravedlivému využívání zdrojů tohoto světa.

Pro unavené a hladové posluchače byl tento jednoduchý pokrm nejenom svědectvím o Ježíšově moci, ale také vyjádřením jeho zájmu a péče o běžné lidské potřeby. Ježíš svým následovníkům neslíbil bohatství a světský přepych. Slíbil jim však, že se postará o jejich každodenní potřeby. Zaslíbil, že bude stále s nimi, což je to největší bohatství, které mohou mít.

Bůh dělá podobný zázrak každý den. Zemědělci připravují půdu a zasévají do ní semena, ale je to Bůh, kdo způsobí jejich vzklíčení a vzrůst. Lidé často říkají, že za svou obživu vděčí své dovednosti a pracovitosti, ale bez Božího zásahu a péče by ze sklizené úrody nebyly nasyceny miliony lidí. Zázrak rozmnožení chlebů a ryb nám pomáhá uvědomit si Boží moc a dary, které nám nebeský Otec neustále dává, a připomíná nám i naši závislost na Bohu.

Ježíš věděl, že hladoví posluchači jsou daleko od domovů a potřebují nasytit. Byl si vědom, že je Bůh k němu přivedl, aby se o ně postaral. Poutníci tak poznali Ježíšovu péči a získali k němu důvěru.

I my se můžeme na Boha plně spolehnout, neboť zná naše potřeby. Zároveň bychom však měli žít moudře a rozvážně, abychom se zbytečně nedostali do těžkostí. Pokud jsme Bohu věrní a dostaneme se do problémů, pomůže nám.

Předávání poselství

Tento zázrak má hluboký duchovní význam pro každého, kdo Ježíše následuje. Ježíš obdržel moc k rozmnožení jídla od svého Otce. Chléb a ryby podával svým učedníkům a ti je rozdělovali shromážděným lidem, kteří si je pak předávali dále.

Ježíš nám dává chléb života, Boží slovo, jehož poselství máme předávat druhým. Stejně tak jako učedníci jsou i všichni další Ježíšovi následovníci prostředníky mezi Bohem a lidmi. Mohou však předávat pouze to, co od Boha načerpali.

Čím více se s ostatními sdílíme, tím více se můžeme učit od Boha a tím větší poznání obdržíme. Příliš často si neuvědomujeme svoji osobní zodpovědnost za druhé. Kdykoli jsme v přítomnosti lidí, kteří potřebují poznat Boží lásku a milost, Bůh je s námi a s jeho pomocí je můžeme oslovit.

Ježíš nám zaslíbil: „Dávejte a bude vám dáno.“

K zamyšlení:

1. Proč se kolem Ježíše a učedníků sešlo takové množství lidí?
2. Proč dal Ježíš lidem jednoduché jídlo?
3. Co přispívá k bídě a nespravedlivému využívání různých zdrojů dnešního světa?
4. Jak můžeme být prostředníky mezi Bohem a lidmi, se kterými se setkáváme každý den?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 14,13–21; Mk 6,32–44; Lk 9,10–17; J 6,1–13; Mk 16,15