71. kapitola - Příklad pokory a služby

„Pochopili jste, proč jsem to udělal?“
(Janovo evangelium 13,12)

Ježíš se sešel s učedníky v horní místnosti jednoho domu v Jeruzalémě, aby společně oslavili Velikonoce. Blížila se chvíle, kvůli níž přišel na tento svět, a proto si toužebně přál strávit těch několik zbývajících klidných hodin s nejbližšími.

Celý svůj život zasvětil nesobecké službě lidem. Princip pokory a služby však učedníci ještě stále nechápali. Během večera byl velmi smutný a učedníci poznali, že Ježíše něco trápí. Když se sešli u stolu, řekl jim:

„Velice jsem si ještě přál jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“

Pak uchopil naplněný kalich, vzdal za něj díky nebeskému Otci a řekl: „Vezměte a podávejte tento kalich mezi sebou. Od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud se nesejdeme v Božím království.“

Ježíš věděl, jak těžké chvíle jej čekají. Srdce se mu svíralo úzkostí při pomyšlení na Jidášovu zradu, útěk ostatních učedníků a krutou, potupnou smrt. Za láskyplný a obětavý život se mu lidé odvděčí záští i krutostí a mnozí si jeho oběti nebudou vážit. Myslel však na své učedníky a jejich poslání.

Teď s nimi trávil poslední večer. Chtěl by jim toho ještě tolik říci, ale při pohledu do jejich tváří poznal, že nejsou připraveni jeho slova přijmout. V místnosti nastalo tíživé ticho.

Učedníci stále ještě uvažovali o tom, kdo z nich se nakonec stane nejdůležitějším a nejmocnějším v Ježíšově království. Jakubova a Janova žádost o nejvyšší postavení ostatní učedníky stále pobuřovala, zejména Jidáše. Pohledy mužů prozrazovaly žárlivost a nevraživost. Hrozilo mezi nimi vzájemné odcizení.

Při vstupu do místnosti se Jidáš tlačil dopředu, aby mohl sedět vedle Ježíše. Nechtěl si nechat ujít udílení předních míst v Ježíšově království. Posadil se po Ježíšově levici a Jan po pravici.

Zvyk pohostinnosti

Nastal však problém. Při slavnostním stolování bývalo zvykem, že sluha hostitele umyje hostům nohy. K umytí nohou bylo už sice vše připraveno – džbán s vodou, nádoba i ručník – ale žádný sluha nepřišel. Úkolu se tedy měli ujmout učedníci: měli umýt nohy Ježíši i sobě navzájem. Ti však mlčky seděli a dávali najevo, že tuto podřadnou práci nevykonají.

Ježíš přemítal o tom, jak by jim vysvětlil, že pouhá slova o jeho následování z nich učedníky neudělají. Přemýšlel také nad tím, jak má v jejich srdcích probudit lásku a jak je může osvobodit od sobectví.

Po chvíli se postavil, odložil si svrchní plášť a vzal ručník. Překvapení učedníci mlčky přihlíželi, jak nalévá vodu do nádoby, jednomu po druhém umývá zaprášené nohy a utírá je ručníkem. Teprve nyní prohlédli. Nejraději by se hanbou propadli do země.

Jidáš se již před Velikonocemi sešel s kněžími a domluvil se s nimi na Ježíšově zatčení. Učedníci neměli o jeho podlém úmyslu sebemenší tušení, ale Ježíš o tom věděl. Když umýval Jidášovy nohy, byl Jidáš tak dojat, že zatoužil po vyznání svých nekalých plánů. Přemohla jej však pýcha. Nechtěl připustit, že by on sám někdy jednal špatně. Zatvrdil se a znovu se odhodlal uskutečnit svůj plán.

Zlé myšlenky jej natolik ovládly, že se nakonec cítil Ježíšovým činem pohoršen. Pomyslel si: „Pokud se někdo sníží k něčemu takovému, nemůže být přece izraelský král.“

Jeho naděje na získání význačného postavení v pozemském království se úplně rozplynuly. Uvědomil si, že následováním Ježíše nezíská to, po čem touží. Ztratil jakékoli zábrany a pevně se odhodlal ke zradě.

Zázrak nového smýšlení

Jidáš seděl po Ježíšově levici, a proto mu Ježíš umyl nohy jako prvnímu. Jan přišel na řadu jako poslední. Když Ježíš přistoupil k Petrovi, ten se překvapeně zeptal: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“

Ježíš odpověděl: „Co teď činím, nyní nechápeš, později to však pochopíš.“

Petr nemohl snést pohled na to, jak Ježíš, Boží Syn, dělá práci obyčejného sluhy. Cítil se tak zahanben Ježíšovou pokorou, že zvolal: „Nedopustím, abys mi myl nohy!“

Ježíš mu odpověděl: „ Jestliže tě neočistím, ztratíš se mnou spojení a odcizíš se mi.“

Něco takového nechtěl Petr připustit, a tak obrátil: „Když je to tak, Pane, umyj mne celého.“

Ježíš mu na to řekl: „Koho Bůh už jednou očistil, ten se potřebuje zbavovat jen každodenní špíny. Vy jste čistí, ale ne všichni. Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý.“

Petrovi a ostatním učedníkům bylo odpuštěno – byli očištěni od svých hříchů přijetím Ježíše za svého Zachránce, Spasitele. Pokušení je však znovu a znovu svádělo ke zlému, a proto stále potřebovali Ježíšovu očišťující milost. Potřebovali činit pokání, aby jim mohlo být znovu odpuštěno.

Když Ježíš dokončil umývání nohou, oblékl se, vrátil se ke stolu a zeptal se jich:

„Pochopili jste, proč jsem to udělal? Jestliže jsem vám umyl nohy já, váš Pán a Mistr, i vy si máte navzájem sloužit v pokorné lásce. Dal jsem vám příklad. A vy se jím řiďte a jednejte jako já.“

Ježíš chtěl svým příkladem pokory a služby odstranit ze srdcí učedníků sváry, žárlivost a pýchu. Bez pokorného a laskavého nitra nebyli připraveni k účasti na velikonoční večeři. Umytím nohou učedníkům změnil jejich smýšlení. Kromě Jidáše se náhle všichni sjednotili. Přestali si zakládat na sobě samých a začali upřednostňovat jeden druhého. Teprve teď byli připraveni naslouchat.

Pokud i my přijímáme Ježíše za svého Zachránce, jsme také očištěni od hříchů. Přestože toužíme žít čistým životem, častokrát se v každodenním shonu pošpiníme nečistými myšlenkami, někdy i nečistými slovy nebo činy. Neustále si tak uvědomujeme potřebu odpuštění a Boží milosti. Naše slabosti a nesprávné jednání Ježíše zraňují. Pouze každodenním odevzdáním sebe sama Ježíši získáme sílu k čistému křesťanskému životu.

Večeře Páně

Ježíš řekl svým učedníkům: „Dal jsem vám příklad. A vy se jím řiďte a jednejte jako já.“

Těmito slovy započal službu, náboženský obřad, jímž si jeho následovníci připomínají živoucí příklad pokory a služby.

Ježíš ustanovil umývání nohou jako přípravu na slavnost označovanou slovy „večeře Páně“ nebo „přijímání chleba a vína“. Pokud pýcha nebo nečisté myšlenky ovládají naše nitro, nejsme připraveni vstoupit do společenství s Ježíšem, a nejsme tedy připraveni přijmout symboly Ježíšova těla a krve. Během umývání nohou svému bližnímu si uvědomujeme vlastní povahové nedostatky, nesprávná slova i činy, lhostejnost i nesplněné povinnosti.

Bůh se prostřednictvím Ducha svatého účastní této slavnosti. Vede nás k zamyšlení nad životem, k vyznání našich hříchů a k přijetí jistoty Božího odpuštění. Pokud to Ježíši dovolíme, svou mocí promění naše sobectví v nezištnost, oddanost a lásku.

Účastí na obřadu umývání nohou dáváme najevo ochotu pomáhat druhým. Na tomto světě je mnoho potřebných, kterým se nedostává materiální ani duchovní podpory. Buďme jim oporou.

K zamyšlení:

1. Nad čím se Ježíšovi svíralo srdce úzkostí v onen večer?
2. Proč začal Ježíš učedníkům umývat nohy?
3. Jaké změny v uvažování učedníků tím Ježíš docílil?
4. Proč bychom se i my měli tohoto obřadu účastnit?
5. Jak můžeme na tento obřad připravit své nitro?

Biblické texty k tomuto tématu:

L 22,7–18; J 13,1–17; L 22,24; Ga 5,13