43. kapitola - Boření předsudků

„Ženo, máš velikou víru, tvoje přání je splněno.“ (Matoušovo evangelium 15,28)

Po veřejném střetu s farizeji Ježíš opustil Kafarnaum. Procházel Galilejí, až dorazil k pahorkům blízko starobylých měst Týr a Sidón, za nimiž se rozprostíralo Středozemní moře. Učedníci ho jednou přeplaví a přinesou zprávu o Božím království do celého světa. Ježíš je chtěl na jejich poslání připravit.

Jedna obyvatelka těchto pohanských končin slyšela o Ježíši uzdravujícím každou nemoc. Měla nemocnou dceru a mateřská láska ji dovedla k rozhodnutí požádat Ježíše o její uzdravení. „Povšimne si mého naléhání?“ ptala se sama sebe. Uvažovala nad tím, zda tento židovský prorok vyslechne žádost cizinky. S odhodláním jej ale vyhledala a zvolala: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“

Ježíš zavítal do zdejšího kraje právě kvůli setkání s touto ženou. Uzdravením její dcery chtěl učedníkům zdůraznit, jak naléhavě potřebuje okolní svět slyšet zvěst o Boží lásce. Hradby předsudků mezi Židy a zbytkem světa měly být zbořeny. Zpočátku se prosbou ženy nezabýval, protože stejně by se zachovali i ostatní Židé.

Odhodlání ženy bylo však veliké. Šla stále za Ježíšem a opakovala svoji prosbu, až učedníci začali na svého Mistra naléhat: „Řekni jí, ať odejde, vždyť za námi stále volá!“ Předpokládali, že Ježíš nemá zájem této ženě pomoci.

Ježíš jí řekl: „Byl jsem poslán pomoci Židům, a ne pohanům.“ Ačkoli se na první pohled zdálo, že má stejné předsudky vůči jiným národům jako ostatní Židé, ve skutečnosti Ježíš zamýšlel připomenout svým učedníkům to, co jim už tolikrát zdůrazňoval: Přišel zachránit každého člověka, který jeho poselství přijme.

Žena se nenechala odradit. Rychle přistoupila k Ježíši a poklonila se mu. „Pane, pomoz mi!“ prosila.

Ježíš s ní soucítil. Svým učedníkům však chtěl předat další poučení, a proto řekl: „Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“ Zdálo se, že těmito slovy podporuje názor, že zvláštní požehnání udělená izraelskému národu jiným nepatří.

Každého méně odhodlaného člověka by uvedená odpověď odradila. Tato žena si však povšimla Ježíšova soucitného pohledu a v mžiku dodala: „Máš pravdu, ale štěňata přece dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“ Ve své odpovědi použila Ježíšovo přirovnání a vyjádřila přesvědčení, že Bůh obdaří požehnáním ji i všechny ostatní, kdo v Ježíše věří. Pevně doufala, že Ježíš může její dceru uzdravit, pokud by chtěl.

Ježíš v této situaci odhalil učedníkům, jak velkou víru žena má. Ukázal jim, že i ona je Božím dítětem a má podíl na Božích darech. Řekl jí: „Ženo, máš velikou víru, tvoje prosba je vyslyšena!“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Pozvání pro všechny

Ježíš již dříve svým jednáním několikrát ukázal, že nezastává židovské předsudky vůči druhým. V Kafarnaum uzdravil služebníka římského úředníka a kázal obyvatelům Samařska. I nyní potvrdil, že jeho láska a soucit nejsou určeny pouze jedné rase či národu.

Tato zkušenost otevřela učedníkům oči. Začínali chápat, že jejich úlohou bude šířit dobrou zprávu i jiným národům. Při vzniku rané církve si její představitelé byli tohoto úkolu dobře vědomi.

I v dnešní době jsou lidé vedeni a rozdělováni předsudky, jež přinášejí jen zármutek a nenávist. Mnozí si myslí, že si Ježíšovu milost někteří lidé nezaslouží. Záchrana v Ježíši je však určena všem… Bohu se nelíbí, když děláme mezi lidmi rozdíl kvůli jejich barvě pleti či národnosti. Všichni lidé mají stejného Stvořitele a Zachránce. Každý člověk je zván k přijetí Boží lásky a zaslíbení věčného života.

K zamyšlení:

1. Na co chtěl Ježíš připravit své učedníky, když vyslechl prosbu cizinky?
2. Co může člověku zabránit ve vstupu do nebe?
3. Jak si můžeme být jisti, že si nevytváříme předsudky vůči lidem jiných národností nebo vůči těm, kdo nepatří k našemu církevnímu shromáždění?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 15,21–28; Mk 7,24–30; Ef 3,6; Sk 17,26.27; Ř 10,11; Ga 3,28; Př 22,2; Ř 10,12–13