28. kapitola - Výběrčí daní Matouš

„Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“
(Matoušovo evangelium 9,12)

Všichni úředníci pracující v Palestině ve službách Římanů byli Izraelci nenáviděni. Jejich přítomnost byla neustálou připomínkou, že Izraelci nejsou svobodným národem. Situaci ještě více přiostřovala nepoctivost výběrčích daní, kteří svého úřadu zneužívali k vymáhání vyšších částek, než bylo stanoveno, a rozdíl si ponechávali.

Lidé pociťovali velmi silnou nenávist ke svým židovským spoluobčanům vykonávajícím tuto práci. Považovali je za zrádce a opovrhovali jimi.

Jeden z výběrčích se jmenoval Matouš. Když naslouchal Ježíšovým slovům, Duch svatý působil na jeho srdce a on zatoužil po čestném životě bez podvodů. Rád by také následoval Ježíše. Věděl, jak se k výběrčím daní staví ostatní náboženští učitelé, a tak byl přesvědčen, že by s ním Ježíš nechtěl mít nic společného.

Jako každý den seděl i dnes na svém stanovišti a vybíral poplatky od židovských obchodníků. Náhle uviděl Ježíše, jak přichází přímo k němu. Byl překvapen, když se u něho zastavil a vyzval ho: „Pojď se mnou a staň se mým učedníkem!“

Matouš neváhal. Vstal, všeho nechal a šel s Ježíšem. Nepřemýšlel o tom, že ztratí zdroj jistých a vysokých příjmů a bude muset do značné míry změnit svůj životní styl. Chtěl být s Ježíšem, učit se od něho a podporovat jeho poslání.

Matouš stál před stejnou výzvou jako kdysi Petr, Jakub a Jan. Také oni zanechali svých živností, čímž se zřekli dosavadních příjmů. Neptali se, z čeho budou žít nebo kdo se postará o jejich rodiny. Ježíš je vyzval k následování, když měli sítě naplněné rybami a zažívali velký úspěch. Matouš byl vystaven podobné zkoušce.

Později se Ježíš učedníků zeptal: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“

Podobná zkouška přichází v životě každého člověka, aby se ukázalo, zda dává přednost touze po úspěchu a finančním zisku nebo hlubšímu vztahu s Ježíšem. Nikdo nemůže radostně a naplno následovat Ježíše a podílet se na jeho díle, jestliže mu zcela neodevzdá své srdce. Pokud člověk pochopí obrovskou oběť, kterou Ježíš pro záchranu lidí přinesl, nemůže na jeho volání k následování mlčet.

Když Ježíš vyzval Matouše, aby se připojil ke skupině učedníků, způsobil veliký skandál. Urazil hrdost náboženských představitelů, neboť na výběrčí daní pohlíželi jako na zločince. Matouš navíc spolupracoval s Římany. Farizejové chtěli této situace využít. Podporovali předsudky a nenávist lidu vůči výběrčím daní a zároveň si přáli obrátit jeho hněv proti Ježíši.

Matouš měl z Ježíšovy výzvy ohromnou radost, a tak ve svém domě nechal připravit slavnostní večeři. Pozval celou rodinu, přátele, ostatní výběrčí i další lidi z okraje společnosti. Všichni hosté byli vděční za jedinečnou příležitost setkat se s Ježíšem.

Slavnostní večeře

Pozvání na slavnostní večeři Ježíš přijal, i když si byl dobře vědom, že se farizejové a někteří hosté budou cítit jeho jednáním pohoršeni. Nenechal se však odradit. Svou účastí na této hostině dosvědčil, že každý člověk má svou hodnotu a důstojnost. U večeře zapůsobila na hosty Ježíšova slova. Nabádala je, aby se zamysleli, jak dát vlastnímu životu pravý smysl a nasměrovat ho k opravdovému štěstí. Matouše Ježíšovo poselství nadchlo. Odhodlal se zvěstovat svým životem Boží lásku. Ačkoliv se tehdy většina přítomných k následování Ježíše nepřidala, patřili k těm lidem, kteří se zapojili do hlásání evangelia po Ježíšově zmrtvýchvstání.

Ježíšův postoj

Nastalé situace chtěli rabíni využít k zasetí rozkolu mezi Ježíšem a jeho učedníky, a proto jeden z nich pronesl: „ Jak si váš Mistr může sednout k jednomu stolu s takovými lidmi?“

Ježíš jejich otázku zaslechl. Řekl jim: „Lékaře potřebují nemocní, a ne zdraví.“

Farizejové se považovali za spravedlivé a duchovně na výši, zatímco výběrčí daní a příslušníky ostatních národů měli za nemocné hříšníky. Ježíš jim dal najevo, že přivádět tyto lidi k Bohu je správné a jeho jednání dává smysl.

Pokračoval: „Zamyslete se nad tím, co znamená to staré slovo Písma: Nechci vaše oběti a dary, ale přeji si, abyste byli milosrdní.“ Rabíni sice Písmu vyučovali, ale nechápali ducha lásky, kterého Písmo vyjadřuje.

Farizeje se kvůli nevydařenému plánu zmocňoval hněv, a tak se snažili obrátit proti Ježíši alespoň učedníky Jana Křtitele. Ještě před několika dny Jana očerňovali kvůli jeho nezvyklému oblečení a prostému životu a chtěli od něj odvrátit pozornost lidí. Nyní se jim Janův příklad hodil k tomu, aby vylíčili Ježíše jako toho, kdo na různých setkáních jí a pije s kdejakými hříšníky. Snažili se tím dokázat, že není důvěryhodný a jeho poselství je klamné.

Nechtěli připustit, že při setkávání s těmito lidmi Ježíš nabádá k smysluplnému životu a do jejich srdcí zasévá semínka Boží pravdy, která jednoho dne vzklíčí.

Zatímco probíhala slavnostní večeře, byl Jan Křtitel vězněn. Jeho učedníci se cítili bezradní, báli se o Janův osud. Zachovávali mnohá pravidla, která farizejové vyučovali, včetně pravidelného půstu, během něhož nic nejedli. Dle vyučování rabínů se měl každý člověk alespoň jeden den v týdnu postit. Někteří se postili dva dny, aby tak získali uznání náboženských učitelů.

Janovi učedníci se spolu s farizeji právě postili, když se Ježíše zeptali: „My a farizejové často držíme půst. Proč se tvoji učedníci také nepostí, jak je to zvykem zbožných lidí?“

Ježíš se jim nesnažil vyvrátit nesprávné chápání půstu. Naopak, chtěl jim pomoci, aby porozuměli jeho poslání. Jan Křtitel jednou svým učedníkům vyprávěl podobenství o Ježíši. Přirovnal ho k ženichovi a sebe označil za ženichova přítele. Ježíš na toto přirovnání navázal: „Žádá někdo po svatebčanech, aby byli smutní a odmítali jídlo, dokud je ženich mezi nimi?“

Jinými slovy: Nebeský král je na zemi se svým lidem. Představuje jim pravdu o Bohu a plán záchrany. Nyní určitě není vhodná doba k truchlení a odříkání si jídla, ale k prožívání radosti!

Ježíš věděl, že dny naplněné smutkem teprve přijdou, a proto řekl: „I moji učedníci se jednou budou postit, až od nich bude ženich vzat.“ Jakmile učedníci uvidí zradu, zatčení a umučení svého Pána, pak se budou ve smutku postit.

Brzy se však zaradují, až ho po zmrtvýchvstání znovu uvidí živého. Po jeho návratu zpět do nebe k Otci budou celému světu oznamovat zprávu o jeho vzkříšení.

Ať Ježíš jedl s hříšníky nebo se postil v pustině, svůj život obětoval pro druhé. Pravá zbožnost nespočívá v dodržování nařízeného půstu a předstírané svatosti. Projevuje se nezištností a ochotou sloužit Bohu a lidem.

Nový život

Potom Janovým učedníkům vyprávěl podobenství: „Nový život podle Boží vůle se nedá vtěsnat do starých zvyků a forem. To je podobné, jako kdyby někdo přišil na staré šaty záplatu z neseprané látky. Co se stane? Záplata vytrhne chatrné tkanivo a díra se ještě zvětší.“ Měl tím na mysli, že se nedají spojovat pravidla a předpisy farizejů s opravdovou vírou a odevzdaností Bohu.

Pokusit se spojit vyučování farizejů s Ježíšovým poselstvím je nemožné. Ježíš to přirovnal k nalévání nového vína do starých měchů.

V oné době se vinná šťáva skladovala v nádobách z vodotěsné kůže. Nové měchy se vyznačovaly měkkostí a pružností. Postupem času však vysychaly a praskaly. Čerstvě vymačkaná hroznová šťáva pomalu kvasila a s přibývajícím časem vytvářela plyny, které natahovaly a rozpínaly kožené měchy. Pokud by se nové víno uchovávalo ve starém měchu, roztrhlo by jej.

Ježíš si uvědomoval, že židovští vůdci jsou ve svých tradicích a pravidlech jako tvrdé kožené měchy. Učedníkům tedy řekl: „Mladé víno přece také nedáváte do měchů ze staré kůže, jinak by popraskaly a obojí by přišlo nazmar. Nové víno potřebuje nové měchy!“ Ježíš věděl, že se nedá smísit jeho učení víry a lásky s farizejskými pravidly a předsudky. Živá pravda o Bohu zastiňuje tradice a nesprávné učení.

Židovští vůdci ustrnuli se svými názory a přístupem v zajetých kolejích. Jejich srdce byla jako popraskané kožené měchy. Byli spokojeni se svým náboženstvím, a proto živou víru nepřijali. Láskou podnícená víra, která očišťuje duši, nemohla být součástí jejich mrtvého náboženství.

Mnozí lidé dnes zastávají podobný postoj. Nechtějí se vzdát názoru, že si každý musí své spasení nějak zasloužit, a tak raději zavrhují pravdu o pravém poznání záchrany. V náboženství spočívajícím na legalizmu – myšlence, že si člověk musí spásu zasloužit – však žádné lidské srdce nenajde ani pokoj, ani radost. Tvrzení o nutnosti půstu či monotónních modliteb, díky kterým by člověk získal spásu, se Bohu nelíbí. Nic, co děláme z vlastního já, nám k věčnosti nepomůže. Samotný Bůh je dárcem záchrany každého člověka. Pouze zřeknutím se sobectví a odevzdáním svého života Ježíši nalezneme to, co hledáme a po čem toužíme. Staneme se „vínem v novém měchu“ s poselstvím, které budeme předávat dalším lidem, poselstvím Boží lásky, milosti a záchrany každého jednotlivce pro věčný život díky oběti Ježíše Krista.

K zamyšlení:

1. Proč se lidé pohoršovali nad Ježíšovou výzvou k Matouši, aby se stal Jeho učedníkem?
2. Co dal Ježíš najevo svou účastí na hostině s výběrčími daní a jejich přáteli?
3. Kdy se měli Ježíšovi učedníci postit?
4. Co Ježíš znázornil přirovnáním uskladňování nového vína do starých měchů?
5. Jak se můžeme vyhnout pasti, do které padli farizejové?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 9,9–17; Mk 2,14–22; L 5,27–39; L 22,35; J 3,29; J 16,19–20;
Zj 3,17–18; Ž 51,19