82. kapitola - Zpráva o vzkříšení

„Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“
(Janovo evangelium 20,17)

Prvního dne v týdnu vyšly časně zrána k hrobu ženy, které viděly Ježíšovo ukřižování i uložení, aby jeho tělo pomazaly vzácnými oleji a mastí. Byly to Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome. Na Ježíšův slib „Opět se setkáme.“ přitom vůbec nepomyslely.

Nevěděly, co se mezitím přihodilo. Blížily se k zahradě s hrobem a říkaly: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“

Náhle se země zachvěla a nebe bylo ozářeno silným světlem. Uviděly, že kámen je odvalený.

Ženy nepřišly k hrobu společně – Marie Magdalská byla na místě jako první. Jakmile viděla, že je kámen odvalený, spěchala to oznámit učedníkům. Následně ke hrobu došly obě zbývající ženy a viděly kolem něj zářit oslnivé světlo. Nahlédly dovnitř, ale Ježíšovo tělo zde nebylo.

Po chvíli zjistily, že nejsou samy. Nedaleko seděl mladík v zářícím rouchu. Byl to anděl, který odvalil kámen. Přišel v lidské podobě, aby Ježíšovy přátele nevyděsil. Stále jej však obklopoval jas nebeské slávy a ženy se ho zalekly.

Řekl jim: „Nebojte se. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Ale on tu již není, vstal opět k životu, jak to předpověděl. Pojďte se podívat do hrobu. A teď si pospěšte a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých a jde napřed do Galileje, kde se s ním setkáte.“

Ženy se znovu podívaly do hrobu a uviděly dalšího anděla. Ten jim řekl: „Proč hledáte živého tam, kde jsou jen mrtví? Ježíš tady není, je živ! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal, že bude jako Syn člověka vydán do rukou zlých lidí, ukřižován, ale třetí den vstane z mrtvých.“

Ženy si na Ježíšova slova skutečně vzpomněly. Jejich smutek se okamžitě změnil v obrovskou radost. Zvolaly:

„Ježíš byl vzkříšen! Ježíš je živý!“ A běžely oznámit tuto radostnou zprávu učedníkům.

Marie z Magdaly zatím o Ježíšově vzkříšení nevěděla. Přišla k Petrovi a Janovi a smutně řekla: „Našeho Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili.“

Nato tam oba dva běželi a zjistili, že hrob je skutečně prázdný. Našli v něm jen lněná plátna, ve kterých bylo mrtvé tělo uloženo. Všimli si, že plátna nebyla jen tak ledabyle pohozená, ale pečlivě složená. Jan si přitom vzpomněl, jak Ježíš už dříve předpovídal své vzkříšení, a uvěřil tomu.

Za Petrem a Janem přišla k hrobu i Marie. Oba učedníci se pak vrátili zpátky do Jeruzaléma, ale Marie tam ještě chvíli zůstala. Smutně hleděla do prázdného hrobu, když tu spatřila dva anděly.

„Proč pláčeš?“ zeptali se jí.

„Vzali mého Pána a nevím, kam ho uložili.“

Když to řekla, obrátila se a chtěla odejít. Zahlédla ještě jednu osobu. Neznámý ji oslovil:

„Proč pláčeš a koho hledáš?“

Se slzami v očích se podívala na tohoto muže, jehož považovala za zahradníka. Řekla mu:

„Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já ho pochovám jinde.“

Muž ji ale oslovil hlasem, který tak dobře znala:

„Marie!“ Pohlédla na něj a poznala živého Ježíše. Zavolala na něj:

„Mistře!“ A utíkala k němu, aby jej objala. Ježíš ji však varoval: „Nedotýkej se mne, ještě jsem se nevrátil ke svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím ke svému i vašemu Bohu a Otci.“

Marie na nic nečekala, rychle vyhledala učedníky a radostně zvolala: „Viděla jsem našeho Pána!“ A sdělila jim tu radostnou zprávu.

Ježíš nechtěl, aby jej lidé uctívali, dokud nevystoupí k Otci do nebe a Bůh mu nepotvrdí, že přijal jeho oběť za hříchy lidí a že prostřednictvím jeho prolité krve mohou všichni lidé získat věčný život. Otec ho ujistil, že přijme každého člověka, který lituje svých špatných myšlenek, slov i činů a žije podle Božích zásad. Prokáže mu stejnou lásku jako svému Synovi.

Zatímco se Ježíš nacházel v Boží přítomnosti, prožívali jeho učedníci smutek a bezradnost. Den radosti a jásotu v celém vesmíru byl opakem jejich úzkosti a beznaděje. Kvůli svému zoufalství zprávám žen o Ježíšově vzkříšení nevěřili. Připadalo jim, že ženy blouzní.

Andělé však ženám řekli: „ Jděte a ohlaste jeho učedníkům i Petrovi, že Ježíš půjde napřed do Galileje. Tam ho uvidíte, jak vám to před svou smrtí řekl.“ Tato zpráva měla učedníky přesvědčit.

Petra trápily neustálé výčitky svědomí kvůli tomu, že zapřel svého Mistra. Ze všech učedníků byl nejvíce sklíčený. Andělé zmínili Petrovo jméno proto, aby ho ujistili, že mu bylo odpuštěno.

Marie oznámila učedníkům, že viděla Pána, a zopakovala jeho pozvání k setkání v Galileji. Potřetí jim Ježíš po svém návratu z nebes poslal tento vzkaz prostřednictvím žen:

„Nebojte se, jen jděte za mými bratry a řekněte jim, ať jdou do Galileje a tam se setkáme.“

Učedníci se však nedokázali zbavit pochybností. Vždyť viděli svého Pána umírat na kříži. Ježíšovo tělo se však z hrobu ztratilo a oni byli obviněni z jeho krádeže, aby prý mohli prohlašovat, že Ježíš vstal z mrtvých. Podlehli nátlaku a ani se nesnažili tato falešná obvinění vyvracet. Měli strach z kněží i z lidu.

Říkali si: „My jsme doufali, že on je ten očekávaný Mesiáš, který vysvobodí Izrael.“

Osamělí a zlomení se sešli v horní místnosti jednoho domu a pečlivě za sebou zavřeli dveře. Obávali se, že by mohli brzy dopadnout stejně jako jejich Mistr. Kdyby zprávě o vzkříšení uvěřili, mohli se už v této chvíli radovat a těšit na setkání se svým Pánem.

Mnozí lidé si dnes počínají podobně jako tehdejší učedníci. Bůh je doprovází, a oni jej přesto svým ztrápeným srdcem nevidí. Mluví k nim, ale oni neslyší.

Naslouchejme pozorně zprávě, kterou anděl sdělil ženám:

„Pospěšte povědět učedníkům, že Ježíš vstal z mrtvých!“

Nemusíme být smutní jako ti lidé, kteří jsou bez naděje a pomoci. Ježíš žije a v Boží přítomnosti se za nás přimlouvá. Věřme jeho slovu, naplní nás radostí a nadějí. Těšme se na setkání s Ježíšem!

K zamyšlení:

1. Která Ježíšova slova museli andělé ženám u hrobu připomenout?
2. Lněná plátna, ve kterých bylo mrtvé tělo uloženo, byla pečlivě složená.
   Proč to byl pro Jana důkaz Ježíšova vzkříšení?
3. Proč učedníci nevěřili zprávám Marie a ostatních žen?
4. Z jakého důvodu měl Ježíš po svém vzkříšení vystoupit k Otci?
5. Proč i my často podléháme malomyslnosti a cítíme se osamělí?
   Spoléháme na Ježíšovo zaslíbení, že je stále s námi?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 28,1; Mt 28,5–8; Mk 16,1–8; Lk 24,1–12; J 20,1–18; J 16,22; L 24,21; L 23,31