30. kapitola - Poslové světu

„Když se rozednilo, svolal všechny svoje učedníky,
které pak nazval apoštoly.“
(Lukášovo evangelium 6,13)

Nastal čas oslovit a povolat učedníky, kteří po dokončení Ježíšova poslání na zemi roznesou jeho poselství do celého světa. Ježíš nesvolal své učedníky do chrámu nebo nějaké skvostné budovy, ale na místo, které si oblíbil – na horský svah nedaleko Galilejského jezera.

Kdykoli své učedníky vyučoval, bral je z přeplněných a uspěchaných měst do poklidných polí a hor. I k velkým zástupům kázal pod širým nebem na zelených stráních nebo u břehu jezera. Pohled na nádhernou krásu přírody lidem pomáhal přijmout zvěst o Božím království.

Když Ježíš povolal svých dvanáct učedníků, byl si dobře vědom jejich dobrých vlastností, ale i chyb a slabostí – pýchy, hněvu a předsudků. Celou předcházející noc se za ně modlil a po úsvitu je zavolal k sobě.

Řekl jim: „Stanete se mými apoštoly, posly celému světu.“ Proto si přál, aby s ním všude chodili, učili se od něho a později lidem vyprávěli, co viděli a slyšeli. Byli povoláni k nejvýznamnějšímu poslání v dějinách lidstva, které kdy lidé obdrželi – spolupracovat s Bohem na záchraně světa. Pouze Ježíšovo dílo bylo významnější.

Jakub, Jan, Petr, Ondřej, Filip, Natanael a Matouš byli s Ježíšem v těsnějším vztahu než ostatní učedníci. Petr, Jan a Jakub s ním trávili nejvíce času. Byli svědky všech Ježíšových zázraků a znali velmi důkladně Ježíšovo učení.

Ježíš měl rád všechny učedníky. Nejbližší mu byl ale Jan, jenž byl nejmladší a díky své vnímavosti a naprosté důvěře porozuměl Ježíšovu poslání. Celým svým srdcem vnímal hlubokou, duchovní a proměňující sílu Ježíšovy zvěsti. Právě Janovy spisy v Písmu nejjasněji zjevují Ježíšovu lásku a poselství.

Ačkoliv byl Filip prvním učedníkem, kterého Ježíš vyzval „Následuj mě!“, nechtěl dlouho uvěřit, že Ježíš je doopravdy Mesiáš. Byl svědkem slov Jana Křtitele, jenž ho nazval Beránkem Božím, slyšel dokonce hlas z nebe označující Ježíše za Syna Božího, a přesto Natanaelovi řekl: „ Ježíš pochází z Nazareta a je syn Josefův.“

Později nevěřil ani možnosti rychle nasytit pět tisíc hladových lidí shromážděných kolem Ježíše. I když viděl četné zázraky, nepřestal o Ježíšově moci pochybovat až do poslední chvíle Ježíšova života. Místo toho, aby přijal Ježíšova slova „Kdo zná mne, zná i nebeského Otce a vidí ho.“, Ježíše vyzval: „Ukaž nám Otce a budeme spokojeni.“ Zarmoucený Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho s vámi žiji a ty jsi mne ještě nepoznal? Nevěříš, že mezi mnou a Otcem je dokonalá jednota? Vždyť všechno, co říkám a dělám, pochází z mého Otce.“

I přes své nedostatky byl Filip Ježíšovým učedníkem a Ježíš jej vedl s velkou trpělivostí. Po Ježíšově smrti sestoupil na apoštoly Duch svatý a Filip se stal velkým a neochvějným hlasatelem Boží pravdy o záchraně v Ježíši.

Učedník Jidáš

Mezi učedníky pronikl někdo, koho Ježíš nepovolal. Jidáš chtěl být v úzkém kruhu Ježíšových přátel, neboť se toužil dostat na vlivné místo, až Ježíš vyžene Římany a nastolí své království.

Jidáš byl inteligentní a schopný muž. Jeho vzhled a chování přivedly učedníky k přesvědčení, že by se měl stát jedním z nich, a představovali si, jak obrovským přínosem bude pro jejich dílo. Ježíš si uvědomoval, že odmítnutím Jidáše by učedníky zaskočil. Začali by pochybovat o Ježíšově moudrosti. Jidášův příběh ukazuje, jak nebezpečné je řídit se při posuzování člověka běžnými měřítky, pokud se jedná o Boží dílo.

Učedníci nadšeně přijali Jidáše mezi sebe. Každý den byl Jidáš svědkem Ježíšovy nesobecké lásky a pociťoval výzvu k následování jeho příkladu. Ježíš věděl, že Jidáš umí výborně skrývat své sobectví, a bylo mu jasné, jak hluboko upadne, pokud nebude zachráněn Boží milostí.

Život podle Ježíšových zásad však odporoval Jidášovým touhám a plánům. Nechtěl se Bohu odevzdat. Po celou dobu k němu Ježíš přistupoval velmi ohleduplně, i když věděl, že jej zradí. Neustále dával Jidášovi poznat, že zná jeho myšlenky, a přesto jej před ostatními učedníky nikdy nezahanbil. Upozorňoval ho na důsledky chamtivosti a sobectví, ale Jidáš si nedal říci. Tak dlouho v sobě pěstoval špatné touhy a nekalé myšlenky, až jej satan zcela ovládl.

Kdyby se Jidáš odevzdal Ježíšovi a jeho dílu, stal by se jedním z vůdců apoštolů a později i církve. Kvůli své sobecké ctižádosti se však do Božího díla nemohl zapojit.

Ochota ke změně

Bůh k sobě povolává každého člověka takového, jaký je. Je-li ochoten se učit od Ježíše a s důvěrou se mu odevzdat, změní jeho nitro. Čím více se od Ježíše učí, tím více se jeho povaha proměňuje podle Ježíšova vzoru.

Každý Ježíšův učedník měl chyby, když byl povolán. Jakub a Jan byli nazváni „syny hromu“, protože byli známí svou prudkou povahou. Jan sledoval Ježíše, s jakou láskou a trpělivostí přistupuje k lidem, a pod jeho vlivem se časem změnil. Někdy bylo zapotřebí, aby Ježíš svoje učedníky napomenul. Neodradilo je to však a zůstali s ním. V jeho přítomnosti se jejich povahy zušlechťovaly.

Svým temperamentem, vlastnostmi a zvyky se od sebe učedníci lišili. Byl mezi nimi výběrčí daní Matouš, horlivý Šimon, vznětlivý Petr, lakomý Jidáš, odevzdaný, ale bojácný Tomáš, pochybovačný Filip, upřímný a přísný Jakub, citlivý Jan a další. Kdyby nenásledovali Ježíše, jejich různé povahy a přístupy by mezi nimi způsobovaly střety. Takto je však spojovala víra a láska k Ježíši.

Až poté, co se Ježíš vrátil ke svému Otci a jeho učedníci šířili poselství nebeského království, měli na některé věci různé názory. Nevedli ale žádné spory a nebojovali proti sobě, poněvadž věděli, že je spojuje víra v Ježíše. Čím více se lidé Ježíši odevzdají, tím blíže mají k sobě navzájem a dosahují porozumění a shody ve svých názorech a záměrech.

Onoho rána Ježíš shromáždil kolem sebe malou skupinu učedníků. Poklekl s nimi a pomodlil se za jejich vzácné poslání.

Naše poslání na zemi

Ježíš nepověřil zvěstováním Boží lásky anděly, ale nedokonalé lidi. Pouze člověk může chápat zápas, který probíhá v lidském srdci obtíženém vinou a hříchem, když zatouží odevzdat se Ježíši. Jeho následovníci mají ke hlásání evangelia pověření a požehnání nebes.

Ten, kdo povolal rybáře u Galilejského jezera, dnes povolává k Božímu poslání i nás. Ať jsme jakkoli nedokonalí a hříšní, Ježíš nám zaslibuje proměnu, díky níž získáme stejnou povahu jako on. Pokud jsme s ním v úzkém společenství, můžeme se podílet na jeho díle.

Bůh hovoří k lidem prostřednictvím lidí. Je to jeden z důvodů, proč se Ježíš stal člověkem. Pokud se mu odevzdáme, bude naším prostřednictvím ukazovat Boží vůli a lásku.

K zamyšlení:

1. Kterých sedm učedníků bylo v těsnějším vztahu s Ježíšem a kteří tři z nich s ním trávili nejvíce času?
2. Proč se Jidáš nikdy neodevzdal Bohu?
3. Jakub a Jan byli nazváni „syny hromu“. Jak se jejich povaha změnila?
4. Proč si Ježíš zvolil k oslovení světa lidi, a ne anděly?
5. Jak můžeme oslovit a přivést lidi kolem nás k Ježíši?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mk 3,13–19; L 6,12–16; J 1,43–45; J 6,5–7; J 14,5–8; Mt 8,19–20; 2 Kor 4,7